HISTORIE TJ SOKOL BOŘITOV
OD ZALOŽENÍ PO SOUČASNOST (1907-2024)

Vážení čtenáři, pod následujícími odkazy naleznete historii naší tělovýchovné jednoty od jejího založení v roce 1907 až po současnost. Pro přehlednost textů jsou vytvořeny nadpisy, které stačí jednoduše rozkliknout a můžete začít číst.

Video o historii je k dispozici pod tímto odkazem:

Video o historii TJ Sokol Bořitov (1907-2023)

Sokol za Rakousko-Uherska

V období před více než 100 lety, ještě v období Rakousko-Uherska, dochází k zakládání tělovýchovných jednot Sokol také v našem kraji. Nejprve to bylo ve větších střediscích a to v Blansku, Boskovicích, Tišnově, Letovicích. Dle protokolů TJ Sokol Bořitov které jsou pečlivě vedeny od r. 1907, již v r. 1894 byl činěn první pokus o založení Sokola v Bořitově a v r. 1905 v Černé Hoře. Podmínky pro založení jednoty v této době byly však složité. Především zajistit prostory na cvičení, cvičitele, finanční prostředky. I přes tyto těžkosti podařilo se nadšencům z Bořitova a Černé Hory pod iniciativním vedením Jana Kučky, bořitovského učitele založit společně tělovýchovnou jednotu Sokol.

V květnu 1907 byly schváleny stanovy jednoty na místodržitelství v Brně a 23. června 1907 konala se ustavující schůze v pohostinství u Sedláků za četné účasti občanů bořitovských, černohorských a zástupců Sokola Boskovice, Blansko a Letovice. Citace z protokolu ustavující schůze: „O významu Sokola pro český národ a povznesení tělesných a mravních sil v lidu českém promluvil br. profesor J. Hillar, starosta Sokola Boskovice, s velkým ohlasem u přítomných.“

Starostou Sokola byl zvolen p. Kupsa František z Bořitova, jeho zástupcem doktor Hubka z Černé Hory.

Za členy výboru byli zvoleni:
z Bořitova: Dvořák Frant., Hlavička Frant., Konečný Frant., Fojt Karel, Fojt Jan, Kučka Jan, Kupsa Ant., Kupka J., Dráždil.
z Černé Hory: Baráček Jan, Drbal Joža, Holub Bedřich, Jelínek V., Svoboda Ed., Šimon.

Ke dni ustanovení měla jednota 43 dospělých členů a v průběhu dalších měsíců se hlásili další zájemci. Ihned se začalo cvičit, místnosti pro cvičení, schůzování a další činnosti poskytl zdarma br. Sedlák Robert v prostorách svého pohostinství v Bořitově. Ještě v tomto roce se konalo s velkým úspěchem u veřejnosti veřejné cvičení u Hálova mlýna (dnes u Váňových), za účasti 200 cvičících ze Sokola Bořitov, Blansko, Boskovice, Letovice, Jedovnice, Babice, Lomnice, Kuřim, Mor. Ostrava. Cvičení se také zúčastnily hasičské sbory z Bořitova, Skalice, Lysic a Drnovic. Hudební doprovod zajistila bořitovská kapela řízená p. nadučitelem Sumbalem.

Činnost Sokola se úspěšně rozvíjela, kromě cvičení se také začala hrát divadla, pořádat plesy, věnečky, přednášky, besídky a další kulturně společenské akce. Tyto akce hojně navštěvované i ze širokého okolí byly hlavním zdrojem příjmů pro financování veškeré činnosti. Jiné finanční zdroje kromě členských příspěvků nebyly, vše si členstvo zajišťovalo dobrovolnou bezplatnou prací či osobním darováním. Např. zapůjčováním povozů k dopravě, darováním dřeva či pilin na topení apod.

V prvních letech založení Sokola cvičili pouze muži a mužský dorost. Cvičení žactva a ženských složek se muselo postupně probojovat. Proti cvičení žactva brojily tehdejší školské rady ovládané církví, která považovala cvičení žactva za nemorální. Přesto v r. 1908 cvičilo již v Bořitově 44 žáků. Ale teprve v r. 1913 po opakovaných žádostech bylo okresní školní radou cvičení žactva odsouhlaseno a postoupeno ke kladnému vyřízení c.k. zemské školní radě. Vydané povolení však nemělo dlouhého trvání, v r. 1914 si církev prosadila přes správní soudní dvůr zrušení platnosti vydaného povolení a boj za legální cvičení žactva byl zdárně ukončen až v nové republice po rozpadu mocnářství.

V r. 1912 postavením hotelu v Černé Hoře se zde vytvořily podmínky pro cvičení a černohorští členové založili začátkem r. 1912 samostatnou Jednotu Sokol Černá Hora. K rozdělení došlo po vzájemné dohodě. Sokolu Černá Hora byla přenechána polovina nářadí a obnos 60 Kč za sokolský prapor který pořídili černohorští členové a který zůstal v bořitovské jednotě. Po odchodu černohorských funkcionářů a členů byl zvolen nový výbor Sokola Bořitov a to:
starosta Josef Bříza, místostarosta František Kupsa, náčelník Alois Vaněk členové výboru: Fojt Karel, Fojt Jan, Konečný Frant., Konečný Václav, Hamák Fr. , Kupsa Ant., Kupka J., Kučka Jan, Odehnal Jan, Svoboda Jan.

I když po rozdělení se snížil počet členů v jednotě a majetek se zmenšil, přesto se další činnost dále úspěšně rozvíjela. V létě r. 1912 se zúčastnilo 16 mužů VI. všesokolského sletu v Praze, cvičilo se na veřejných cvičeních v Bořitově, Černé Hoře, Blansku a Boskovicích. Od r. 1914 byl pod bořitovskou sokolskou jednotu zařazen nově vzniklý „Odbor Sokola Obora“.

V r. 1914 se musel vzdát funkce starosty a cvičitele v Sokole br. Josef Bříza, poněvadž jako učitel byl podřízen správě školy, která pod vlivem církevních hodnostářů nesouhlasila s prosazováním pokrokových a vlasteneckých sokolských myšlenek. Novým starostou byl zvolen František Hamák a také cvičitelský sbor byl poprvé doplněn o ženy a to:
Kopřivová Hedvika, Doleželová Aloisie, Krejčí Marie a náčelnice Tesařová Růžena.

V létě r. 1914 však vypukla 1. světová válka do které muselo odejít přes 20 členů Sokola. Současně se zhoršila hospodářská situace v zemi, nastalo těžké válečné období. V zimě nebylo čím topit, celkové podmínky se zhoršovaly, takže činnost v jednotě byla pozastavena.

Sokol za První republiky

Rok 1918 byl významným mezníkem v dějinách českého národa ale i českého sokolstva. Skončila 1. světová válka s následným rozpadem Rakouska-Uherska a vzniká samostatné Československo.

Sokolská obec měla od začátku svého vzniku hlavní cíl vést svoje členy k vlastenectví, pokroku, svobodě, zdravému způsobu života. Dočkala se tedy vznikem samostatného Československa v čele s presidentem T. G. Masarykem, který byl vždy velkým příznivcem Sokola, prvních úspěchů a naděje, že skončilo období určité perzekuce a kladení překážek sokolskému hnutí.

Sokole Bořitov již koncem 1. světové války byla obnovena činnost a na Silvestra 1917 se hrálo divadlo. V lednu 1918 na valné hromadě byl zvolen nový výbor, poněvadž řada členů výboru zvoleného těsně před válkou v r. 1914 zahynula ve válce a domů se nevrátila. Smutným bodem valné hromady bylo uctění památky padlých členů a to: Hamák František – starosta, Fojt Jan, Dyčka Fr., Kyanek Al., Fleischinger Ant., Opálka Josef., Hlavička Josef., Veselý Jan.

Do výboru byli zvoleni: Konečný František – starosta, Vaněk Alois – náčelník, Konečná Františka – náčelnice a členové výboru a cvičitelského sboru: Bříza Jos., Kupsa František a Jan, Fojt Karel, Fojt Jan ml., Odehnal Jan st. a ml., Odehnal Vlad. st. a ml., Odehnal Ant., Kopecký Frant., Pelikán Vinc., Krejčí J. a Vl., Doležel Frant. a Ed., Konečný Václav a Vojtěch, Mašek Jar. , Blažek Jar. , Němec Bohum., Kakáč Stan., Zachoval Jos., Šmerda Fr. , Kopřiva Vinc., Konečná Jos., Odehnalová Božena, Ježová A., Štulpová M., Krejčí Stáňa a Marie.

V dubnu 1918 na velikonoční pondělí se uskutečnila dodatečně oslava 10. výročí založení Sokola kterou nebylo možné ve válečném roce 1917 uspořádat. Bohatý program sportovní i hudebně-dramatický za účasti cvičících z Bořitova, Černé Hory a Lysic se setkal s velkým ohlasem u veřejnosti. Kromě oslavy se nacvičily 3 divadla, organizovaly zábavy a oslava příjezdu presidenta Masaryka z ciziny do vlasti.

Z výtěžku těchto akcí bylo věnováno 300 Kč na pomník československých legionářů-rodáků, který byl vybudován na bořitovském hřbitově.

I přes ztráty těch kteří se již z války nevrátili či odešli koncem roku 1918 dobrovolně k vojsku, spolkovému „Praporu svobody“ zřízenému státem především z řad členů Sokola za účelem udržení pořádku v mladé republice, celkový počet členů Sokola se zvýšil na 54 dospělých, 102 žactva a dorostu.

Cvičilo se v pronajatých prostorách hostince u Sedláků, 3x týdně mužské a 3x týdně ženské složky.


Veřejné cvičení r. 1919 na zahradě u Sedláků

V době války zemřel majitel hostince br. Robert Sedlák, zakládající a obětavý člen Sokola Bořitov. Spolumajitelka hostince, vdova, provdaná Harvánková, již tak vstřícná pro činnost Sokola nebyla a postupně narůstaly problémy s činností v pronajatých prostorách. Zvláště v průběhu r. 1920 kdy církev začala organisovat katolické spolky „Omladina „a později „Orel“, se v Bořitově situace pro sokolskou činnost zkomplikovala. Místní vedení fary prosazovalo u pí. Harvánkové a později p. Sedláka Josefa, který se vrátil později z legií, aby vypověděli nájem prostor sokolům a přenechali je pro potřeby nově založeného katolického spolku. Další nátlaky a pomluvy ze strany místního kléru viz citace:
„o zhoubném působení Sokola na mravy občanů a mládeže“, urychlily rozhodnutí realisovat již dřívější plán na výstavbu vlastního stánku. Přestože se v průběhu dlouhodobého pronájmu od r. 1907 u Sedláků mnohé investovalo v úpravách jeviště, elektrického osvětlení aj., rozhodl výbor nedohadovat se o další pronájem.

V lednu 1921 se tělocvičné nářadí přestěhovalo do prostor bývalé mlékárny br. Kupsy Františka a zde se v provizorních a stísněných podmínkách cvičilo do doby postavení sokolovny. Schůzovalo se v domech členů výboru nebo v hostinci u Skoupých.

Stavební výbor pro výstavbu sokolovny a venkovního cvičiště ustavený koncem r. 1919 zahájil intenzivní činnost v zajištění vhodného pozemku a především finančních prostředků. Ke konci r. 1920 činil finanční majetek jednoty pouze 6.795 Kč. Na stavbu sokolovny byl vytypován jako nejvhodnější pozemek na panském zasahujícím do vesnice naproti Komárkovým. Pozemek patřil velkostatku s jehož majitelem Moricem Friessem se jednalo o odprodeji již přes rok a jednání se neustále protahovalo.

Pro akutnost řešení, poněvadž v r. 1921 již nebylo kde cvičit, bylo dohodnuto s br. Konečným Václavem o prodeji pole před jeho domem na stavbu sokolovny s tím, že se při připravované parcelaci sousedících pozemků velkostatku dokoupí další pozemek na venkovní cvičiště. To se také v průběhu dalších 3 let podařilo.

Bylo natisknuto 1000 ks bločků po 10 Kč pro odprodej členům a příznivcům Sokola a z výtěžku se pozemek zaplatil. Pro financování stavby sokolovny jejíž rozpočet byl 200.000 Kč, bylo rozhodnuto vzít si půjčku, za kterou budou ručit jednotliví členové. 2. února se konala valná hromada jednoty, na které byl vysvětlen postup financování stavby uzavřením bezúročných půjček. Jen na této schůzi se podařilo upsat na půjčkách a darech 50 000 Kč. Na tyto částky se upsali a většinu pak přenechali darem:
5.000 Kč: Konečný Frant., Odehnal Jan, Kupsa Ant., Fojt Karel, Kopecký Fr., Odehnal Vladimír
2.000 Kč: Kopřiva Vincenc, Bříza Josef, Kupsa Frant., Dvořák Frant.
1.000 Kč: Krejčí Jar. , Plhoň Cyril, Přibyl Jos., Kupka Jan
a další členové pak po 500 až 50 Kč, každý dle svých tehdejších možností. Z darů to byly výrobky, stavební materiál, povozy, zapůjčení strojů, odborné řemeslné práce a pod.

5. června 1921 bylo provedeno slavnostní „kladení základního kamene“ s uložením pamětního spisu pro příští generace a práce na stavbě sokolovny se rychle rozběhly. Pracovalo se denně i v noci při loučích a svících, nezaměstnaní pracovali jen za stravu celý den. Veškeré pomocné práce od výkopů přes nádeničení zedníkům, nátěry apod. byly prováděny brigádnicky. Stavbu se podařilo postavit tak, že na oslavu 28. října zde již hráli sokolové z Blanska divadlo a výtěžek věnovali na stavbu sokolovny. Mezi členy i občany Bořitova byla provedena sbírka na nákup židlí, vybralo se přes 2.000 Kč a zakoupilo se 150 ks skládacích židlí po 27 Kč.


Budova sokolovny v r. 1922

4. ledna 1922 provedl boskovický zemský úřad kolaudaci stavby a sokolovna byla uvedena do trvalého užívání. Na valné hromadě 15.1.1922 přivítal starosta slavnostně členstvo ve vlastním stánku s kladným hodnocením práce vykonané nejen na stavbě, ale i na poli cvičitelském a kulturním. I při stavbě se podařilo přes léto cvičit venku a uspořádat veřejné cvičení, květinovou slavnost a 3 divadla. Cvičilo se na louce u Vaňkova zahradnictví, divadlo se hrálo v Černé Hoře. Čistý zisk z akcí pořádaných v r. 1921 byl 10.435 Kč a vše směřovalo na stavbu sokolovny. V r. 1921 bylo na stavbu vynaloženo 178.838 Kč.

Pořízení vlastní budovy svépomocným finančním zajištěním a svépomocnou prací členů a příznivců Sokola se tak stal rok 1921 významným mezníkem v historii Sokola Bořitov. Současně to však byl velký závazek. Zajistit splácení půjčky 200.000 Kč za stavbu a realizovat dodělávky jako terénní úpravy, oplocení, vybavení sálu oponou, tělocvičným nářadím, základním inventářem, dokoupit pozemek pro venkovní cvičiště. A to vše bylo zajišťováno pouze dobrovolnou činností a obětavostí, poněvadž finanční dotace od státních orgánů či organizací v této době neexistovaly.

I proto se pořádalo co nejvíce akcí jako besídky, divadla, plesy, zábavy, dožínky, vinobraní, veřejné cvičení, slety a dokonce i župní slety pro získání financí. Již v r. 1922 požádal výbor TJ vedení župy Krále Jiřího o uspořádání župního sletu v Bořitově. Po předložení pádných důvodů jako záruka organizačních zkušeností a schopností místních sokolů, možnost slavnostního otevření nové sokolovny pro širokou veřejnost a potřeba získat finance na úhradu půjčky, bylo uspořádání župního sletu povoleno.

O náročnosti akce svědčí několik čísel: účast přes 700 cvičenců a 1.000 diváků. Pro sletiště byly pronajaty pozemky v okolí sokolovny od velkostatku, na kterých byly vybudovány tribuny, stoly, lavice, cvičební plocha se značkami, stánky a další. Původní termín sletu 22.–23. července byl přeložen na srpen z důvodu velkých záplav začátkem července a zatopení sletiště. Ve dnech 18.–19.srpna se však slet vydařil, počasí přálo a celá náročná akce dopadla úspěšně s čistým ziskem 12.482 Kč.

Ve 20. letech se do aktivní práce výboru a cvičitelského sboru zapojili ve větší míře mladí členové, kteří výrazně doplnili zakládající členy Sokola. Výhodou bylo, že starostou Sokola byl i nadále zvolen František Konečný – přezdívkou Spustý. Sokol Bořitov měl v tomto dlouholetém starostovi velkou oporu pro jeho dobré charakterové vlastnosti. Měl velký smysl pro spravedlnost, nezištnost, obětavost, rozvahu a vlastenectví. Tím si získal přirozenou autoritu nejen u členů Sokola, která byla nutná pro zvládnutí problémů finančních, mezilidských v TJ, ale i v jejím ne vždy přátelském okolí. Funkci starosty vykonával celých 32 let od r. 1918 do r. 1950.

Také ve funkci náčelníka dlouhodobě působil Alois Vaněk, který se později přestěhoval do Černé Hory, ale funkci náčelníka či člena výboru v bořitovské jednotě zastával nadále. Nejčastěji se ve funkci střídaly náčelnice, především z důvodu rodinných a mateřství. Ve 20–30. letech funkci náčelnice vykonávaly: Odehnalová Josefa, Fojtová Žofie, Kakáčová Emilie, Kupková Emilie.

Funkci divadelního režiséra, důležité funkce, nacvičovalo se i 5 divadel ročně, zastával Hádler František a po jeho odstěhování do Blanska pak Janíček Jan, Kupsa Josef, Fojt Václav, Kupsa Ant. s.Svobodová.

Ve výboru a cvičitelských funkcích v období 20.–40. let aktivně pracovali:
Odehnal Jan ml. a st., Odehnal Karel, Odehnal Ant., Odehnal Josef, Koneční: Ant., Frant., Václav, Vojtěch, Krejčí: Jaroslav, Frant., Jan, Janíček Jan a Jos., Fojtovi: Alois, Jan, Vlad., Václav, Antonín, Fr., Kupka Josef a Jan., Klimeš Ant., Klon Ant., Kupsové: Josef, Frant., Ant. st. a ml., Matouškové: Josef, Stan., Karel, Kakáč Jan a Stan., Plhoň Cyril, Bříza Jos., Doležal Jan, Porč Jaromír, Doleželové: Fr., Ed., Václav, Přibyl Josef a Rob., Blažek Frant., Černý Arn., Jež Jos., Šmerda Ruda a Fr., Hemzal Karel, Němec Boh., Muller Jos. a Lad., Dvořák Fr., Fučík Vinc., Břízová Leop., Janíčková M., Hádlerová, Kupková Em., Kakáčová Em., Fojtová Ž., Konečná Mil., Mullerová Bož.


Závodní družstvo cvičilo na sletě v r. 1926

V 2. pol. 30 let se přistěhovali do Bořitova řídící učitel Vojtěch Kráčmar a učitel Josef Kašpar, kteří se hned aktivně zapojili do práce v Sokole ve funkci vzdělavatele, br. Kašpar pak vykonával přes 20 let funkci jednatele a také hrál v sokolské kapele.

Významnou událostí pro sokolský život byly celonárodní všesokolské slety, kterých se také bořitovští pravidelně zúčastňovali, jak na hromadných vystoupeních na Strahově, tak na závodech na nářadí a v lehké atletice. Např. v r. 1926 se zúčastnilo VIII. všesokolského sjezdu v Praze 21 mužů, 7 žen a na sletových závodech se zde čestně umístilo družstvo ve složení Odehnal Ant., Fojt Alois, Fojt Václav, Kakáč Jan, Kupka Josef. V r. 1938 na X. všesokolském sletu aktivně vystupovala kromě 26 cvičících také bořitovská sokolská hudba, kterou zde za její vystoupení pochválil samotný František Kmoch.

Sokolskou hudbu založili v r. 1929 br. Fojt Alois, Kupka Jan, Kupsa Jan, Řehořek Josef, Klon V., Konečný Ant., Matoušek Karel, Menšík Frant. pod vedením Vincence Fučíka. Jednota zakoupila klarinet, violu, lesní roh a noty. Řezník Málek daroval trubku a ostatní nástroje byly vypůjčeny. Postupně se hudba rozšiřovala a zvláště pod vedením nadšeného muzikanta br. Karla Trávníčka se vypracovala na kvalitní a vyhledávanou kapelu v okolí. Za její více než 30-leté trvání prošla kapelou celá řada muzikantů z několika generací.


Sokolská kapela

Se vznikem kapely se pozvedla i úroveň divadelní činnosti, začaly se hrát i operety s živou hudbou. Např. operety „Na tý louce zelený“ a „Odtroubeno“ se pro velký zájem opakovaly čtyřikrát a ještě se hrály v Kunštátě, Drnovicích. Kromě uvedených operet patřily mezi nejúspěšnější hry nacvičené v období první republiky: Matka od K. Čapka s nezapomenutelným hereckým výkonem p. Sáňkové, Vojnarka, Paní Marjánka matka pluku, Velbloud uchem jehly.

Zásluhou br. Vincence Kopřivy bylo vybudováno za pomoci místních stolařů také loutkové divadlo, ve kterém se hrály oblíbené představení pro děti.


Sokolovna po přístavbě hostinských místností r. 1933

Na veřejném cvičení v Černé Hoře v r. 1938

V r. 1927 se podařilo odkoupit od velkostatku p. Morice Friese pole sousedící se sokolovnou, dnes zde jsou hřiště s antukovým a umělým povrchem. Na jeho nákup se musela vzít půjčka ve výši 7.500 Kč.

Ve 30. letech se objevily závady na střeše budovy sokolovny a proto bylo rozhodnuto místo nutné opravy hned řešit plánovanou další etapu stavby sokolovny, zejména rozšíření hostinských místností se samostatným vchodem. Byla zajištěna další půjčka ve výši 80 tisíc Kč a v r. 1933 byla oprava střechy a přístavba s hostinskými místnostmi a kuchyní realizována.

Celková zadluženost TJ v důsledku náročných investic vzrostla na 206 tisíc Kč a zajistit placení ročních úroků a splátek v částce 10–15 tis. Kč nebylo jednoduché. Stávalo se, že členové výboru museli občas půjčit ze svého na včasné zaplacení úroků. I proto se pořádalo každoročně minimálně deset podniků jako veřejné Sokolská kapela cvičení, divadla, koncerty, besídky, dožínky či hody, vinobraní, plesy, akademie a jiné, aby se získaly potřebné finance. Až do r. 1940 byla činnost v jednotě úspěšná a také se dařilo dluhy splácet. Úspěšné období ale přerušila 2. světová válka a ztížené podmínky Protektorátu Čech a Moravy, kdy protektorátní úřady často ohlášené a připravené akce zakázaly v poslední chvíli. Nakonec v r. 1941 byla činnost Sokola zastavena úplně. Aby se mohlo alespoň sportovat byl založen Sportovní klub Bořitov, zkratka S.K.B. s oddíly hokeje, házené, odbíjené a lehké atletiky. Hlavními organizátory činnosti S.K.B. byli bratři Václav a Antonín Fojtovi.


Dožínky v r. 1929

Sokol po válce v osvobozené republice

Po skončení druhé světové války se činnost v TJ Sokol rozběhla naplno. Jednou z prvních akcí bylo uspořádání sbírky ve prospěch sirotka Evy Krejčí, jejíž otec Frant. Krejčí byl aktivním členem Sokola a zemřel se svojí ženou při leteckém náletu v dubnu 1945. Sbírka vynesla 8000 Kč a byla dána ještě žádost na ČOS o měsíční podporu. Při osvobozovacích bojích padl br. František Kupsa, mladý aktivní sportovec, který se umisťoval vždy na předních místech v rámci župních i celostátních sokolských závodů a reprezentoval bořitovskou TJ. Pro trvalou vzpomínku na nadějného sportovce a aktivního člena, nechala TJ Sokol v r. 1947 na jeho rodném domě umístit pamětní desku

Ve cvičení všechny složky nacvičovaly sletové skladby a IX. všesokolského sjezdu v Praze v r. 1948 se zúčastnila početná výprava 30 cvičících a také 25-členná sokolská kapela. Úspěšné bylo rovněž čtyřčlenné družstvo dorostenců (Stejskal Jan, Kupka Jiří, Odehnal Josef, Černý Arnošt), které se umístilo v obecném závodě pořádaném v rámci sletu v župní soutěži na 1. místě a postoupilo na závody do Prahy. V mužích br. Václav Kupsa vytvořil župní rekord v hodu oštěpem výkonem 49,60 m, což bylo na tehdejší dobu a zejména podmínky výborný výkon.

V r. 1945 nová československá vláda vydala pokyn ke sloučení všech tělovýchovných spolků do jednotné tělovýchovy. V Bořitově šlo o sloučení Sokola, S.K.B. a Orla, přičemž dobrovolně proběhlo v r. 1946 sloučení Sokola a S. K.B. V r. 1948 došlo nařízením vlády ke zrušení orelských a sokolských žup a sokolské organizace měly členění dle okresních a krajských územních celků, později pak byly začleněny do ČSTV. Po r. 1990 je sokolské župní řízení znovu obnovováno, TJ Sokol Bořitov však zůstává i nadále začleněna v Českém svazu tělesné výchovy.


Rekonstrukce a rozšíření sociálního zařízení v r. 1960

Finanční situace TJ v době obnovené činnosti po válce nebyla jednoduchá, zůstal dluh z první republiky ve výši 140 tis. Kč a bylo nutné dát do pořádku budovu sokolovny. První větší akcí byla oprava podlahy a položení parket v sále. Díky organizačnímu zajištění a pomoci br. Šmerdy Rudolfa, který i když bydlel v Černé Hoře, byl stále aktivním členem bořitovské jednoty, se podařilo parkety položit do konce r. 1947. Na financování parket v částce 47 tis. Kč se podíleli téměř všichni členové TJ v rámci vyhlášené svépomocné akce „zakoupit si metr čtvereční parket za 300 Kč“.

Sokol za socialismu

Od r. 1949 se datuje spolupráce bořitovského Sokola s gymnasty Sokola Žižkov Praha vedené trenérem Emilem Löfflerem. Tito gymnasté byli základem československého reprezentačního družstva na mistrovstvích světa i olympiádách a jména jako Houdek, Šťastný, Karas, Eva Bosáková, Věra Čáslavská, kteří v Bořitově cvičili, jsou pojmem i v mezinárodní gymnastice. Vždy v létě přivezl p. Löffler družstvo gymnastů, jejichž vystoupení na veřejném cvičení nebo sportovním dnu bylo vyvrcholením programu za účasti veřejnosti z celého okolí. Pražským gymnastům se v Bořitově líbilo pro srdečné přijetí a zájem veřejnosti. Absolvovali zde i letní soustředění spojené s prázdninovým pobytem na Chlumě v Tomanové chatě a tréninkem v tělocvičně sokolovny. Naposledy vystoupili pražští gymnasté v Bořitově v r. 1967 na oslavách 60. výročí založení TJ.


Gymnasté-reprezentanti cvičí v Bořitově r. 1949–1957

Také úroveň bořitovských gymnastů byla ve 40. a 50. letech na dobré úrovni především zásluhou obětavého cvičitele Ant. Fojta, který trénoval muže, ženy i dorost. Připomeneme alespoň některé výborné gymnasty:
Konečná Marie, Menšíková Emilie, Janíček Jiří, Eva Bosáková Věra Čáslavská v Bořitově v r. 1959 Gymnasté z Prahy s bořitovskými cvičenkami r. 1957 Janíček Jan, Fojt Zdeněk, Klon František, Homolka Jiří, dorostenec Odehnal Josef, kteří úspěšně bodovali v okresních, krajských i republikových soutěžích.


Eva Bosáková
Věra Čáslavská v Bořitově v r. 1959

Gymnasté z Prahy s bořitovskými cvičenkami r. 1957


Bořitovští gymnasté

Koncem 40. a začátkem 50. let dochází ke generační obměně funkcionářů a cvičitelů Sokola. Velkou ztrátou pro bořitovský Sokol byl odchod br. Václava Fojta, zkušeného cvičitele, náčelníka, organizátora, divadelníka, který se v r. 1949 odstěhoval z Bořitova do Brna. V r. 1950 ve svých 73 letech skončil s aktivní činností a funkcí starosty zakládající člen a nejdéle sloužící starosta br. František Konečný. Do funkce starosty byl zvolen František Vykoukal, náčelníkem opět Ant. Fojt st.

V roce 1955 se konala I. celostátní spartakiáda. Spartakiádní skladby nacvičovaly všechny složky v TJ a cvičící v nich vystoupili na okrskových, okresních, krajských spartakiádách. Do Prahy na Strahov jela početná výprava z Bořitova:
9 dorostenek, 4 dorostenci, 10 mužů a 9 žen. Tak jako slety i spartakiády, které se konaly vždy po 5 letech, byly určitým stmelujícím prvkem v životě jednoty. Při nácviku se vytvořil kolektiv, parta se společnými zájmy a spoluzodpovědností k sobě navzájem, což je podmínka pro úspěšnou dobrovolnou činnost. V Bořitově se nacvičovalo, kromě roku 1970, kdy byla sokolovna rozbouraná v době rekonstrukce, na všechny spartakiády. Nacvičovalo se až osm skladeb, ve kterých se připravovalo i přes 100 cvičenců. Do Prahy se vždy dostalo kolem 30 cvičících.

Na následujících obrázcích si můžete prohlédnout nácviky bořitovských cvičenců na spartakiády:


Mladší žákyně 1980

Spartakiáda v Bořitově 1980

Starší žáci 1980

Dorostenky 1980

Spartakiáda v Bořitově 1980

Ženy 1980

Muži 1985

Ženy 1985

Mladší žáci 1985

Z kulturně-společenských akcí z období poválečného a let 50. a 60., patřily mezi nejzdařilejší např. hody v r. 1953 za účasti 20 krojovaných párů, vinobraní, letní karnevaly, pěvecký koncert moravských učitelek. Z divadel to byla Princezna Pampeliška, Naši furianti (r. 1957), Děvče z předměstí (r. 1958), Lucerna (r. 1959), Paličova dcera (r. 1967) a další. Nacvičování divadel vedli zkušení režiséři: Janíček Jan, Kupsa Ant., Špíšek Boh., pí. Sáňková, Kupsa Josef. Mezi zkušené herce jako byli Odehnal Jan, Kupsa Josef, Fojt Václav, Kakáč Jan, Müller Ladislav, Kupsová Frant., Sáňková H., Švábová Bož., Klimeš Ant. se úspěšně zařadili mladí herci, jmenujeme alespoň: Matoušková Marie, Menšíková Em., Hebelková Em., Foit Zdeněk, Janíček Jan, Klon Frant., Hlavička Frant., Odehnal Josef, Vomočil Frant., Šváb Arn., Slavíčková M. a další.

Co se týče významných oprav a rekonstrukcí, jmenovat můžeme například opravu jeviště, rekonstrukci a rozšíření sociálního zařízení v r. 1960 s novou elektroinstalací a osvětlovací technikou, která byla provedená v 50. letech, rekonstrukci záchodů a vybudování sprch začátkem 60. let. Na tyto akce od začátku 50. let poskytoval stát finanční dotace které pokryly nákup materiálu, ale většina prací se musela zajistit brigádnicky.


Hody 1953

Představení Lucerna, 1959

Z divadelní činnosti

Z divadelní činnosti

Z divadelní činnosti

Výlet v Tatrách 1958

Ve vedení ženských složek se postupně střídaly náčelnice:
Pavlů Draha, Mynářová Božena, Černá Mir., Horáková Anna, Matoušková Marie. Ve funkci cvičitelů a ved. oddílů pak: Fojt Ant. st. a ml., Klimeš Ant., Škvařil Robert, Kopecký Jar., Daněk Lad., Štrof Stan., Homolka Jiří, Janíček Jiří a Jan ml., Klon Josef a Fr., Vomočil Fr., Horáková A., Černá Mir., Konečná M., Matoušková M., Fojtová Jiř., Kakáčová M., Menšíková Em., Hebelková Em., Fojtová Jiř., Kincová M. a další.

Ve výboru pracovali: Svoboda Jan, Šmerda Rud., Kašpar Jos., Menšík Frant., Stejskal Jan, Veselý Jan, Dittrich Jan, Kupsa Břet., Cihlář Mojmír, Müller Lad., Kakáč Jan, Fiala Ant., Šváb Karel, Leinweber Ant., Filouš Jos., Foit Zdeněk, Řezníček Václ., Hlavička Josef.

Velmi zdařilou akcí v r. 1957 byla účast početné skupiny žen, mužů a dorostenek na tělovýchovných slavnostech v družebním okrese Poprad. Kromě úspěšného vystoupení na akademii i hromadných vystoupeních se během týdenního pobytu konaly oblíbené výlety v Tatrách. Tyto úspěšné zájezdy do Popradu, o které byl mezi cvičenci velký zájem, se opakovaly i v letech 1975, 1980 a 1985 při družebních okresních spartakiádách.


Poprad 1958

Poprad 1958

Muži v Popradě 1975

I přes všechny problémy se zajišťováním dobrovolné činnosti patřila TJ Sokol Bořitov vždy k předním a aktivním jednotám v okrese, což se projevilo jednak řadou ocenění již za 1. republiky ale od 50 let i v získávání státních finančních dotací na údržbu, činnost i výstavbu. Největší příděl financí a tím i nejvíce práce a starostí spadá do období 70. let.

28. června 1969 bylo započato s generální přestavbou budovy sokolovny včetně rozšíření o přísálí, vybudování bytu nad hospodou, nového vchodu do sálu a další. Obětavostí členů TJ se podařilo přestavbu zvládnout tak rychle,že již 29.března 1970 byla odevzdána znovu do užívání. Bylo vytvořeno dílo za 776 tis. Kč a odpracováno přes 27 tis. brigádnických hodin. Na financování stavby se podílel ONV Blansko, OV ČSTV, MNV a TJ. V odborných pracích pak poskytlo mimořádnou pomoc JZD s tehdejším předsedou a členem výboru TJ Josefem Hlavičkou. Přehled prováděných prací:

1969-1970 – přestavba sokolovny
1970 – vybudováno hokejové hřiště včetně mantinelů,osvětlení
Muži v Popradě 1975
1971–1972 – dokončen vchod do sálu s vestibulem a šatnou
1973 – postaven nový zděný plot
1974 – vybudována klubovna
1975 – plynofikace sokolovny
1976–1978 – vybudovány antukové hřiště pro míčové hry a úprava venkovního areálu


Bourání střechy při rekonstrukci sokolovny v r. 1969

Většina prací byla prováděna brigádnicky členy a příznivci TJ Sokol, hlavní práci však odvedli členové výboru. V tomto mimořádně náročném budovatelském období konec 60. až 80. léta se na práci v TJ podíleli:
ve funkci starosty: Fojt Ant. st., Ondra Bohumil, Matoušek Karel, ve výboru a cvič. sboru: Hlavička Josef, Šváb Karel, Horák Josef, Fojt Ant. ml., Klon Frant., Zerák Jaroslav, Pantůček Lad., MUDr. Janíček Jan, Ing. Vomočil Frant., Ing. Matoušková L., Ondrová Em., Kalašová Jar., Odehnal Miloš a další.


Brigády při rekonstrukci sokolovny 1969–1978

I přes náročné brigádnické období se rozvíjí i sportovní činnost. Kromě základního cvičení a nácviku skladeb pro veřejná vystoupení a spartakiády se zakládají sportovní oddíly a kroužky, v rámci ZRTV se naši cvičenci úspěšně účastní okresních i krajských soutěží v lehké atletice, sportovní a moderní gymnastice, odbíjené, tenise, kopané. Od r. 1967 se pořádají zejména pro bořitovskou mládež cyklistické závody, sportovní dny v lehké atletice a šplhu, vicedenní stanové tábory a turistické výlety.


Vítězové 1. ročníku cyklistických závodů – kategorie do 6 let, r. 1967

V lehkoatletických soutěžích zejména žáci a dorost (Sýs Miloš, Šebek Josef, Tesař Břet., Ondra Petr) se v 70.letech umisťovali na předních místech v okresních, krajských soutěžích jednotlivců i družstev. V r. 1976 se Sýs M. stal přeborníkem kraje.

V 80. letech úspěšně reprezentovalo bořitovskou TJ družstvo vytrvalců složené z rodiny Havlíků. V r. 1985 zvítězili v okresní soutěži v družstvech a Mirek Havlík v jednotlivcích.


Stanový tábor Vratíkov 1975

Zájezd do Jeseníků r. 1974

Hokejový oddíl byl ustaven v únoru 1970 a navázal na tradici hokeje ze 40 let. S velkým nadšením se členové oddílu pustili do práce a vybudovali ve sportovním areálu u sokolovny kluziště s osvětlením a ve sklepních prostorách sokolovny hokejové šatny. Do okresní soutěže bylo přihlášeno družstvo žáků, dorostu a mužů. Zvláště žáci dosahovali po mnoho let dobrých výsledků. V letech 1974 a 1976 vyhráli pohár SČSP, v r. 1975 pod vedením trenéra K. Matouška vyhráli okresní soutěž a spartakiádní turnaj. Také dorostenci (trenér J.Horák), vyhráli okresní soutěž v r. 1978. Ve vedení oddílu se od založení střídali Jos. Šebek, Jiří Machan a Jar. Zerák. V r. 1992 byl hokejový oddíl zejména z důvodů vysoké finanční náročnosti zrušen.


Vítězové okresního přeboru r. 1975

Oddíl kopané byl založen v listopadu 1974 poté, co se na jaře na louce u Váňového rybníka utkala mužstva traktoristů a opravářů JZD Bořitov. Prvním předsedou byl Jar. Kopecký, dále Frant. Kovář, který funkci vykonává i v současnosti. Od sezony 1975–76 byla přihlášena do IV. tř. okresu Blansko mužstva dorostu a mužů. Dorostenci (trenér Vl. Filouš) soutěž hned vyhráli a postoupili do III. třídy. V sezoně 1976–1977 opět soutěž vyhráli a postoupili do okresního přeboru. Tito hráči (Holas R., Tesař B., Šebek J., Sýs M., Filouš Pavel, Ondra B., Müller Al., Sehnal, Reška) pak tvořili základ mužstva dospělých. Mužský tým postoupil na jaře roku 1981 do III. třídy. V roce 1977 bylo do soutěže přihlášeno družstvo žáků, které bylo po dvou letech sloučeno s TJ Černá Hora. Od roku 1982 hráli žáci opět v naší TJ. Velkou oporou v té době pro oddíl kopané bylo JZD Bořitov, které pomáhalo oddílu zajišťovat dopravu, údržbu hřiště, pomohlo s výstavbou dřevěných kabin apod. Na oplátku oddíl reprezentoval JZD v turnajích o Pohár Zemědělských novin. Od roku 1980 až do roku 1983 byl pořádán Zimní turnaj.

V sezoně 1983-84 se družstva mužů a dorostu shodně umístila na 2. místě, muži se  tak probojovali do okres. přeboru. Kádr mužstva tvořili: Musil, Sirka, Polák, Tesař, Kříž, Ostrý Jan, Filouš Pavel, Junec, Šebek, Sýs Jar. a Mil., Třetina, Konečný J., Müller, Ondra M., Mareček P., Ťoupek, Kovář J. Trenérem mužstva byl Ostrý František.

Od sezony 1978–1979 začalo hrát soutěž i družstvo žáků, kteří nejlepších výsledků dosáhli v sezoně 1993–1994 kdy skončili v okresním přeboru starších žáků na 2. místě a v mladších žácích na 4. místě.


r. 1978

Za více než 30 let činnosti oddílu kopané se zde vystřídalo mnoho hráčů, trenérů, vybudovalo se škvárové i travnaté hřiště s oplocením. V současné době jsou aktivními členy současného fotbalového oddílu jsou především Ťoupek Alois, Kovář Fr., Polák Josef, ing. Bosák R.


Sportovní gymnastky na okresní akademii 1975

Gymnastický kroužek pracoval od r. 1973 do r. 1986. Družstva mladších i starších žákyň se pravidelně zúčastňovala okresních i krajských přeborů ve sportovní a moderní gymnastice v rámci ZRTV a děvčata se umisťovala na prvních místech v družstvech i jednotlivcích. Proto byla naše TJ pověřena v r. 1978 organizací okresní soutěže v moderní gymnastice v tělocvičně bořitovské sokolovny. Tato akce hojně navštívená diváky se vydařila včetně vystoupení Ivety Havlíčkové, tehdejší nejlepší moderní gymnastky České republiky a nositelky medailí z mistrovství světa. Naše děvčata zde získala 1. místo v družstvech a 1. a 3. místo v jednotlivcích. Na bodovaných místech se umisťovaly děvčata: Janíčková Marie, Matoušková Šárka.,Musilová Dagmar, Klonová Jitka, Tesařová Eva, Uhlířová Ilona, Zvěřinová Dagmar, Nováková Radka, Petruželová Marcela, Juříková Radka. Cvičitelkou gymnastek byla ing. Matoušková L.


1. místo v moderní gymnastice okresní přebor 1978.
Medaili předává Iveta Havlíčková, reprezentantka ČR

Tenisový oddíl byl založen v r. 1983. O rok později, v r. 1984 se přihlásilo do okresní soutěže smíšené družstvo dospělých, v následujícím roce i družstvo žáků. V r. 1986 žákovské družstvo zvítězilo v okresní soutěži, dospělí obsadili druhé místo a Hortová R. postoupila do krajského kola. Družstvo dospělých bylo druhé. Předsedou oddílu byl Skácel Břet.ml., trenérem žáctva Staněk Mil. V současné době je tenisové hřiště používáno jen pro rekreační hraní.

Oddíl stolního tenisu opětovně zahájil svoji činnost koncem 90.let a přihlásil se do okresních soutěží.V současné době jsou v soutěži 3 družstva, z nichž „A“ hraje v okresním přeboru,ostatní v okresní soutěži. Předsedou oddílu je ing. Kopecký K.

Oddíl badmintonu. Badminton se hraje zatím pouze rekreačně, pravidelně trénují dospělí a žactvo.Družstvo dospělých se připravuje na vstup do soutěže. Předsedou oddílu je MUDr. Řehořek T.

Na výsledcích naší TJ se v předsametové době podílelo mnoho obětavých funkcionářů: K. Matoušek – předseda, B. Ondra, L. Pantůček, J. Müller, J. Horák, M. Odehnal, J. Hlavička, Dr. J. Janíček, K. Šváb, Ing. L. Matoušková, F. Klon, A. Fojt st. a další.

Moderní historie Sokola – vývoj od 90. let po současnost

Devadesátá léta byla poznamenána ekonomickou transformací a přesunem kompetencí, s čímž byly také spojeny problémy s financováním a vedením naší TJ. V této době začaly být zajišťovány opravy a investice v TJ především dodavatelsky. Takto byla provedena výměna parket v sále, výměna kotlů ústředního topení a radiátorů v sále a v bytě. V pravidelném cvičení cvičilo žactvo základní tělocvik, žákyně a ženy aerobik a kondiční cvičení. Jak již bylo řečeno, v roce 1992 byl zejména z důvodu vysokých finančních nákladů zrušen hokejový oddíl.

Významnou roli reprezentanta naší TJ v mistrovských zápasech v okresních soutěžích sehrál v 90. letech fotbalový oddíl. Fotbalisté Bořitova se v první polovině 90. let mohli těšit z vynikajících výsledků zejména týmů přípravek a žáků. Sezona 1992-93 však byla poslední pro dorost, který byl obnoven až v roce 2002. Od roku 1993 do roku 2000 hrálo mimo žáků a mužů „A“ ve IV. třídě i mužstvo mužů „B“. Od sezóny 1993-94 začalo hrát i družstvo přípravky. V roce 1993 byla naše přípravka nejlepší na okrese. V té době družstvo mužů působilo v okresních soutěžích. K dalším tělovýchovným činnostem TJ v 90. letech patřily sporty jako badminton, stolní tenis a nohejbal, které však byly vedeny spíše rekreačně.

Do roku 2001 se datuje rekonstrukce zanedbalého sportoviště za budovou sokolovny naší TJ. Za pomoci obecního úřadu, TJ, OV ČSTV, sponzorů i samotných občanů byly obstarány finanční prostředky a začalo se budovat. Nejprve se ze starého nevyužitého hokejového kluziště odstranily chátrající dřevěné mantinely a jejich železné opěry a vybudovalo se hřiště na malou kopanou. Poté se položila nová antuka na trávou zarostlý tenisový kurt a na druhý kurt, přidalo se nové oplocení, nátěry, zasela se kolem oplocení nová tráva a sokolská zahrada tak dostala novou podobu. V roce 2001 se na areálu odpracovalo více než 2 000 brigádnických hodin a náklady činily přes 70 000 Kč. Do budování areálu se zapojili nejen dospělí, ale také ve velké míře mládež z obce.

Další dva roky se pokračovalo s opravami a revitalizací prostorů sokolské zahrady. Byly upraveny cesty, terény, vysázeny květiny, vysetá tráva, vybudováno otevřené ohniště s posezením, otevřena zahradní restaurace, postaveny dvě udírny, zabudovány dřevěné lavice a stoly atd. Na konci roku 2002 zajistila TJ rekonstrukci dámských záchodků. Dále byla provedena oprava povrchu škvárového hřiště. V roce 2003 bylo oploceno fotbalové hřiště u Váňových. Roku 2005 byla provedena celková rekonstrukce budovy sokolovny a v roce 2006 vybudováno víceúčelové hřiště s umělým povrchem.

Během prvních 10 let nového století došlo také ve fotbalovém oddílu k několika změnám. V roce 2004, po odstoupení dlouholetého starosty Sokola a trenéra fotbalistů Františka Ostrého, se ujal rozhodování o směřování fotbalového oddílu Alois Ťoupek. Tato doba je spojena zejména se strukturálními změnami v rámci jednotlivých věkových kategorií fotbalových družstev. Poměrně úspěšná generace znovuobnoveného týmu dorostenců z roku 2002 okolo Lukáše Petráka, Martina Poláka, Tomáše Malíka, Davida Burgera a Karla Tihona (trénovaní Josefem Polákem), kteří dosáhli věku pro mužský fotbal, musela skončit. Díky velkému počtu hráčů však mohlo prosperovat družstvo mužů „B“, které působilo v nižších okresních soutěžích (IV. a III. třída) a doplňovalo „A“ tým, který působil v nejvyšší okresní soutěži. O několik let později, v roce 2007, muselo z důvodu nedostatku hráčů skončit také družstvo žáků, které vzniklo transformací z družstva přípravek.

Družstvo dorostenců

Družstvo přípravky

Muži „B“ za doby působení ve IV. třídě okresu Blansko

Muži „A“ za doby působení v I.A třídě (2014)

Od sezóny 2007/2008 tak působila v bořitovské kopané pouze kategorie mužů, mladší hráči hostovali v sousedních klubech, zejména v Černé Hoře. S vývojem oddílu kopané je spojen především již zmiňovaný pan Alois Ťoupek, který obstarával kvalitní fotbalové posily z blanenského okresu a okolí Brna především do „A“ týmu. Tomuto týmu se po sezoně 2008/2009 podařilo postoupit do krajské I.B třídy a po sezoně 2010/2011 dokonce zaznamenal historický úspěch, když se mu podařilo postoupit do krajské I.A třídy (video s hráči a trenérem z oslav zde: https://www.youtube.com/watch?v=hOlDRXhoPYo&feature=youtu.be).

Tento úspěch byl spojen nejen s přestupovou politikou Aloise Ťoupka, ale také s velice kvalitními bořitovskými fotbalisty, jmenovat můžeme Milana Marečka, Tomáše Včelaře, Petra Kolínka nebo Michala Málka, kteří se významně podíleli na tehdejším úspěchu. Zmínit ale musíme také dlouholeté opory, jako byl Miroslav Knies nebo Libor Jakubec, který působí v mužském týmu dodnes (2020). Tento tým dosahoval vynikajících výsledků pod vedením špičkového trenéra, bývalého hráče a člena naší TJ, pana PaeDr. Jaroslava Sýse. Nutno dodat, že „A“ tým se často neobešel bez podpory hráčů „B“ týmu, který dlouhodobě trénoval pan Jan Fojt. Z dlouholetých opor „béčka“ zmiňme třeba Michala a Zbyňka Ostré, brankáře Jiřího Kováře ml., kapitána Lukáše Petráka nebo středopolaře Petra Zouhara.

V roce 2015 byl rozpuštěn „A“ tým a vznikl tak jednotný tým Bořitova pod vedení trenéra Jana Fojta, hrající nejvyšší okresní soutěž. Trenérské otěže později převzaly dvě významné osobnosti okresního fotbalu, David Bednář (2016) a později Radim Bubeníček (2018) Jiří Vorlický (2019). Právě Jiří Vorlický napomáhal návratu přípravek do bořitovského fotbalu. Ty se vrátily do okresních soutěží v roce 2019. Mezi trenéry přípravky se řadili Tomáš Žid, Michal Ostrejš a Karel Tihon.

Dlouhodobou spolupráci začal oddíl kopané také s projektem Žijeme hrou. V červenci roku 2019 byl slavnostně otevřen nový fotbalový areál, což otevřelo fotbalovému oddílu nové možnosti. Ve spolupráci s projektem Žijeme hrou se na bořitovském hřišti pořádají turnaje, jichž se účastní kategorie předpřípravek, mladších a starších přípravek. Navštěvují je stovky dětí a rodičů (viz např. http://sokol.boritov.cz/2020/05/30/turnaj-zijeme-hrou-v-boritove-30-5-2020/).

Tenisový oddíl má dlouhodobě na starosti pan Libor Nesrsta, společně s pány Petrákem, Kučerou a Marečkem. Tenisový oddíl je zaměřený spíše rekreačně a nabízí své antukové hřiště dalším tenisovým nadšencům z Bořitova a blízkého okolí. Rekreačně je zaměřeno také cvičení pro ženy, děvčata a chlapce v sokolovně.

Jako náčelnice cvičících složek působí již několik desítek let paní Ing. Ludmila Matoušková. Ta, společně s Marií Petrákovou a Lenkou Ťoupkovou, působí jako cvičitelky pro ženy a děvčata do 12 let. Šárka Marečková pořádá cvičení pro nejmenší děti a jako cvičitelé chlapců působí od roku 2013 Jan Svoboda a Jakub Machorek. Externě byli zajišťováni cvičitelé a cvičitelky pro zumbu a jógu (fotografie a ukázky ze cvičení na výročních členských schůzí TJ: http://sokol.boritov.cz/category/clenske-schuze/).

Cvičenci na výroční členské schůzi TJ. Video zde: https://www.youtube.com/watch?v=NOVG6Tbf7y4&feature=youtu.be

Cvičení žactva na výroční členské schůzi TJ (únor 2020). Nahoře na obrázku dlouholetá náčelnice cvičících složek, paní Ing. Ludmila Matoušková se svými svěřenkyněmi

Antukové tenisové hřiště v sokolské zahradě

Od 90. let minulého století se vyvíjel taktéž oddíl badmintonu, tzv. „oddíl Čápů“, za který nastupovali pod vedením MUDr. Tomáše Řehořka hráči jako Tomáš Zachoval, Jana Nováková, Ondřej Sehnal, Michal a Sláva Kafoněk, Štěpán Foit, Rostislav Odehnal, Alois Ťoupek nebo Wiliam Bartek. Badmintonový oddíl se v sezoně 2007/08 přihlásil do Městské badmintonové soutěže Brno, kde sehrával několik let zápasy například s týmy jako VSK VUT Brno, TJ Spartak PBS, Sokol Židlochovice B, BC Řečkovice, Orel Blansko, TJ Chropyně a další. Oddíl trénoval v bořitovské sokolovně, kde také pořádal prázdninové turnaje pro děti. V Ráječku se tradičně účastnil vánočních badmintonových turnajů. Po odstoupení MUDr. Tomáše Řehořka v roce 2018 převzala badmintonový oddíl Jana Nováková, která jej vede již jen v rekreačním duchu (více o historii a výsledcích badmintonového oddílu zde: http://sokol.boritov.cz/2018/11/02/historie-boritovskeho-badmintonu/).

Oddíl stolního tenisu tradičně pořádá turnaje „O pohár starosty obce“ nebo Granát Cup (ukázka jednoho z turnajů viz http://sokol.boritov.cz/2004/11/13/turnaj-ve-stolnim-tenise/). Oddíl, který vznikl v roce 2004, trénuje v sokolovně a účastní se regionálních soutěží a přeborů v rámci okresu Blansko. Postupem času se rozrostl na 4 týmy (A-D). Hráči se do těchto jednotlivých týmů řadí dle momentální formy a předvedených výkonů. Mezi dlouholeté hráče patří první předseda oddílu Karel Kopecký, otec a syn Jiří Kovářovi, Jan Ostrý, Marek Stejskal, Milan a Petr Marečkovi, Ladislav Odehnal, Rudolf Blažek, Josef Polák se synem Martinem, Karel Málek a jeho syn Michal, Antonín Fojt, Pavel Schiffneder, Radek Bubeník, Miroslav Pavlů, Květoslav Kopecký nebo Alois a František Ostří.

Nohejbalový oddíl pravidelně pořádá na hřišti s umělým povrchem turnaje „O pohár starosty TJ“ a “O pohár starosty obce“. Mezi dlouholeté hráče patří Antonín Fojt, Karel Málek, Josef Polák, Jan Fojt, Milan a Petr Marečkovi, Michal Kafoněk, Michal Málek, Zdeněk Onderka nebo David Škaroupka. Ze strany nohejbalového oddílu se však jedná spíše o rekreační záležitost.

K dlouhodobě pořádaným společenským akcím se jednoznačně řadí tradiční cyklistické závody „O mistra Bořitova“, ve kterých každý květen měří síly kategorie od nejmladších dětí na tříkolkách až po mužskou kategorii (archiv cyklistických závodů zde: http://sokol.boritov.cz/category/cyklisticke-zavody/). Dále Ples TJ Sokol Bořitov, kterého se účastní zejména bořitovští občané a členové naší TJ. Od roku 2010 se stává další tradiční akcí Košt pálenky, kterou pořádá Turistický oddíl. V sále sokolovny se pravidelně pořádaly taneční zábavy, z nichž nejnavštěvovanější byla zábava po Pivní pouti v Černé Hoře, které se účastnilo i 500 lidí. Oblíbené byly též Pouťové a Štěpánské zábavy. Po rekonstrukci parket byla však dána přednost cvičebním složkám a zábavy byly v průběhu let 2017-2020 zrušeny.

Další pravidelnou akcí se stala červnová atletická olympiáda pro děti, kterou pořádá TJ Sokol Bořitov společně se ZŠ a MŠ Bořitov na sokolské zahradě a na hřišti s umělým povrchem. První ročník této olympiády proběhl v roce 2015. Pravidelně se jej účastní bořitovské děti a jejich rodiče. Událost taktéž navštěvuje bořitovská občanka a česká atletická reprezentantka ve skoku vysokém Michaela Hrubá.

Tradiční sokolský ples (2019)

Olympiáda pro děti na sokolské zahradě (rok 2019)

Oddíl rekreačního cvičení pod vedením Ing. Matouškové v rámci sokolských společenských akcí pořádá každoročně prázdninový tábor pro děti. V září 2016 se konal v areálu sokolovny společenský projekt „Česko sportuje“, jehož hlavní tváří byly: atletka Michaela Hrubá, která hostům v sokolovně sdělila podrobnosti o její účasti na olympiádě v Riu de Janeiru a bývalé česká atletické reprezentantky olympijská medailistka Šárka Kašpárková a Alena Neužilová.

V listopadu 2017 proběhly oslavy 110. výročí založení naší TJ v sokolovně. Při této příležitosti starosta přednesl zprávu o vývoji TJ mezi lety 2007-2017 a Ing. Matoušková povyprávěla hostům o historii naší jednoty. Zároveň také připravila krásnou výstavku historických fotografií, v přísálí sokolovny se promítaly filmy a videa z historických akcí. Na oslavě také vystoupila street workoutová akrobatická skupina LIMITS z Letovic, krasojezdci na kole z Náměště na Hané a mladé cvičenky a cvičenci našeho Sokola. Slavnostní den byl zakončen posezením s taneční zábavou (archiv společenských akcí TJ zde: http://sokol.boritov.cz/category/spolecenske-akce/).

Společenská akce „Česko sportuje“ (2016)

Ve vedení TJ Sokol v 90. letech pracoval jako starosta pan František Ostrý, který tuto funkci zastával až do konce roku 2003. Za jeho éry působili ve výkonném výboru TJ, zajišťujícím chod TJ osobnosti jako byli pánové Ing. Zatloukal, Klon, Müller, Řehořek, Horák, Fojt J., Kafoněk, Kovář F. nebo Marie Petráková. Od roku 2004 zastával funkci starosty TJ pan Rudolf Kalaš. Ve VV v té době pracovali a jeho členy byli pánové Müller, Ing. Kopecký, Horák, MUDr. Řehořek, F. Kovář, Zachoval, Ing. Zatloukal a paní Marie Petráková. Krátce na to se připojili také Alois Ťoupek, Anna Odehnalová nebo Ing. Ludmila Matoušková.

Po další obměně, během éry Rudolfa Kalaše, se připojili Antonín Fojt, Ing. Roman Bosák, Karel Málek a Libor Nesrsta. Jako místostarosta v této době působil dlouhodobý člen TJ a výkonného výboru MUDr. Tomáš Řehořek. Po náhlém odchodu ze světa starosty p. Kalaše byl v roce 2014 zvolen jako nový starosta TJ Antonín Fojt a byl kooptován nový člen do VV, paní Zuzana Machorková. Jako místostarosta TJ pokračoval až do roku 2018 MUDr. Tomáš Řehořek, po jehož odchodu z VV se funkce místostarosty zhostil Karel Málek. Do VV byl taktéž po této události kooptován Jan Svoboda.

Starostové TJ Sokol Bořitov: zleva: pan František Ostrý (1991-2003) pan Rudolf Kalaš (2004-2014) pan Antonín Fojt (2014-dosud)

Výroční schůze TJ (2019). Zleva: MUDr. Tomáš Řehořek, MUDr. Martina Řehořková, místostarosta pan Karel Málek, starosta pan Antonín Fojt a Ing. Ludmila Matoušková

Nový znak TJ Sokol Bořitov od roku 2019

V květnu 2019 byl schválen výkonným výborem nový znak TJ Sokol Bořitov. Červená a bílá symbolizují barvy našeho Sokola. Černé pruhy odkazují na znak obce Bořitov, který je má též. Silueta Sokola odkazuje na čest, hrdost, sílu, vytrvalost, odhodlání, ale i úctu k naší historii a celému českému národu. Sokol je v bílém neohraničeném kruhu, což symbolizuje nedotknutelnost svobody jednotlivce. Číslo 1907 odkazuje na rok, kdy byl náš Sokol založen.

O 2 měsíce později, 27.7. 2019, proběhlo slavnostní otevírání nového fotbalového a sportovního areálu u Váňových, v rámci něhož sehráli fotbalové utkání staří páni Bořitova s Bolkovou 11tkou a tým mužů proti týmu Černé Hory (video z akce zde: https://www.youtube.com/watch?v=JEMa6ydFFMs&). Součástí nového moderního areálu je zázemí pro sportovce se čtyřmi šatnami pro hráče, dvěma šatnami pro rozhodčí, dvěma sprchami, dvěma koupelnami, sociálním zařízením, garáží a klubovnou s barem. Před hřištěm bylo vybudováno vyasfaltované parkoviště s bezbariérovým přístupem. Samotné hřiště má v sobě zabudované moderní automatické zavlažovací zařízení, lemují ho vysoké zábrany se sítěmi a po obou jeho stranách je vystavěná tribuna pro 100 diváků a 3 běžecké dráhy. Výstavba areálu byla hrazena z dotace MŠMT a finančních prostředků obce a TJ (více: http://sokol.boritov.cz/2019/07/28/slavnostni-otevreni-noveho-sportovniho-arealu/).

„Pokřtění nového hřiště“: zleva: Šárka Kašpárková, Alois Ťoupek, starosta TJ Antonín Fojt

Fotografie ze slavnostního otevření sportovního areálu (27.7.2019)

V posledním desetiletí se, mimo nový sportovní areál, realizovalo několik dalších projektů a rekonstrukcí v rámci sokolovny a sokolské zahrady. V roce 2012 byla opravena dlažba na podestě u klubovny, v roce 2013 došlo k zateplení stropu sálu, opravě chodby mezi restaurací a WC a byla postavena stříška před vchodem do klubovny.

Další roky bylo možné uskutečnit i finančně náročnější rekonstrukce a projekty, a to díky zvýšeným dotacím pro spolky od obce Bořitov a větší angažovanosti starostů p. Kalaše a později p. Fojta v rámci žádání o státní a krajské dotační tituly. V roce 2014 došlo k rekonstrukci topení a sprch v sokolovně, byla opravena asfaltová cesta do areálu sokolovny a chodba mezi hospůdkou a šatnou.

V roce 2015 bylo rekonstruováno pánské WC a byla zbudována nová zpevněná plocha ze zámkové dlažby pro venkovní posezení v prostoru u kabin a pekla. Mimo to bylo také upraveno topení v klubovně, kabinách a pekle včetně instalace nového plynového kotle v kabinách a opravena stropní světla v sále. Byla též natřena plechová střecha nad hospodou a provedena regenerace víceúčelového hřiště, které prošlo největší rekonstrukcí od svého otevření v roce 2007.

Víceúčelové hřiště u sokolovny

Rok 2016 je spojen se zateplením vestibulu a sociálního zařízení, šaten a kuchyně hospody. Dále s výmalbou vestibulu a šatny, opravou fasády klubovny a štítu. S výmalbou se pokračovalo i v roce 2017, a to v nářaďovně a na chodbě u WC. Tehdy byly také zakoupeny nové skříně do nářaďovny a byla dokončena oprava fasády sokolovny.

Následující rok 2018 se dočkala opravy také sokolská zeď, navíc byla obroušena a opravena parketová podlaha v sále sokolovny a zakoupena nová kuchyňská linka do pekla. Pomineme-li zbudování nového sportovního areálu u Váňových, tak se v roce 2019 uskutečnily pouze nátěry plechových střech na sokolovně a položení nové podlahy v nářaďovně. Výkonný výbor se totiž rozhodl uspořit finanční prostředky, aby v roce 2020 mohla být provedena nutná a finančně náročná rekonstrukce venkovní kanalizace. Při této příležitosti byla mezi parkovištěm a víceúčelovým hřištěm položena zámková dlažba. V srpnu téhož roku bylo také drobnými úpravami a prosívkou revitalizováno bývalé antukové volejbalové hřiště na sokolské zahradě.

Budova sokolovny před a těsně po rekonstrukci

Nová podoba fasády sokolovny (2017)

Nová podoba sokolské zdi (2018)

Nově obroušené parkety v sokolovně (zhotoveno v říjnu 2018, foto z února 2019)

Covidová krize v letech 2020 a 2021 se dotkla i naší TJ, bylo narušeno pravidelné cvičení i další sportovní aktivity a zrušeny byly i Tradiční sokolské plesy v letech 2021 a 2022. Díky letním rozvolněním se však mohly konat letní taneční zábavy na parkovišti u fotbalového hřiště, které v letech 2020-2022 navštěvovalo 650 až 900 účastníků. Mimo to také probíhaly turnaje Žijeme hrou na fotbalovém hřišti pro přípravky či cyklistické závody v červnu 2021. 

Turnaj Žijeme hrou v Bořitově 30.5.2020

 

Tradiční cyklistické závody v Bořitově 27.6.2021

V roce 2022 se opět činnost TJ rozjela naplno ve všech směrech. V únoru bylo vyměněno staré osvětlení za nové LEDkové. Na počátku roku 2023 došlo k rekonstrukci prostor bývalých hokejových kabin v pekle, kde byla zbudována i toaleta. Mimo to se v letech 2022 a 2023 uskutečnilo setkání osmdesátiletých jubilantů TJ.

Nové LEDkové osvětlení v sále sokolovny, únor 2022
Setkání jubilantů, červen 2022
Setkání jubilantů, září 2023

Sportovní a tělovýchovná činnost TJ pokračovala v roce 2023 na plné obrátky. Fotbalový oddíl pro sezonu 2023/2024 založil „B“ tým, který byl přiřazen do III. třídy okresu Blansko, „A“ tým hrál okresní přebor. Budova tělocvičny sokolovny byla během všedních dnů plně vytížena. Cvičily zde malé děti od 1 do 3 let, děti od 3 do 7 let, žáci, žačky, pro ženy se pořádalo kondiční cvičení, aerobik a pro všechny ostatní zájemce funkční trénink. V sále se však také hrál volejbal a stolní tenis, kde měli zastoupení nejen muži, ale i žáci. Tělocvičnu také využívala fotbalová přípravka a muži, kteří zde hráli florbal a v případě nepříznivých podmínek venku i trénovali fotbal. Mezi cvičitele a trenéry se dlouhodobě řadili Ludmila Matoušková, Jan Svoboda, Šárka Hlavatá, Lenka Ťoupková, Marie Petráková, Jana Nováková, Petr Odehnal, otec a syn Jiří Kovářovi a Tomáš Žid. V tomto období také nově přibyly Petra Fojtová, Lucie Müllerová, Silvie Sehnalová a Eva Holasová.

Výlet cvičících dětí a rodičů na Vysočinu, říjen 2023

V roce 2023 se pokračovalo s dalšími investičními akcemi. V létě došlo k výmalbě přísálí a zbudování nových ocelových schodů na pódium. Na podzim byly renovovány dveře do sálu, do nářaďovny, do skladu a do vestibulu. Vyměněny byly také dveře v chodbě do hospody a dveře z nářaďovny na jeviště, do šatny a skladu. Na podzim téhož roku byl rovněž nainstalovaný nový betonový plot na sokolské zahradě a za hřištěm s umělým povrchem.