Historie, pravidla a vybavení k badmintonu

Historie

Historie badmintonu se datuje dva tisíce let zpátky, kdy Inkové a Aztékové hráli s „opeřeným míčkem“. V 7. století našeho letopočtu se v Číně se míček odbíjí rukou nebo nohou. Do Evropy tuto hru přivezl koncem 19. století anglický důstojník z Beaufortu. Na svém sídle Badminton House uspořádal v roce 1873 první turnaj. V roce 1893 byly v Anglii ustanovena první národní asociace. V roce 1899 byl uspořádán první ročník dodnes nejprestižnějšího turnaje All England Championship, který je dodnes považován za obdobu Wimbledonu . Mezinárodní federace vznikla v roce 1934, evropská badmintonová unie v roce 1967 a jedním ze zakládajících členů bylo také Československo. Svou premiéru zažil badminton na OH v Barceloně v roce 1992. Ke světovým velmocím patří asijské státy: Čína, Malajsie, Indonésie Jižní Korea. V Evropě se badminton těší oblibě v Dánsku, Německu, Švédsku, Anglii a Holandsku.

Historie badmintonu v našich zemích se začala psát v roce 1957, kdy vznikly v Praze první oddíly , v roce 1958 se konal první turnaj.

Zajímavé je , že při prvních turnajích, které byly většinou ve čtyřhře, byly dvojice smíšené. Hra byla tím pádem velmi pestrá a zajímavá. Určitě vyhodnocování výsledků, ke kterým docházelo v pekle sokolovny, není co dodat.

Po revoluci v roce 1989 se dostalo na náš trh i zahraniční vybavení, takže se hra změnila, bohužel s mateřskými povinnostmi se změnilo i složení celého oddílu. Turnaje přestaly být smíšené a stále častěji se hrálo ve více méně mužském osazení.

Většina turnajů byla ve čtyřhře a proto se mohlo zapojit co možná nejvíce hráčů. V několika posledních letech, jsme po dohodě přistoupili při turnajích pro srovnání výkonnosti jednotlivých dvojic, k losování nasazených a nenasazených hráčů. Tento systém se osvědčil a jednotlivé dvojice po celý turnaj nemají jistotu v konečném umístění.

V devadesátých letech proběhlo několik turnajů v kombinaci s turnajem ve vrhání šipek dětí i dospělých, které pro nezájem upadl v zapomnění. Během období 1988-1999 hráli tito hráči, Miloslav Kafoněk, Tomáš Řehořek, Jana Nováková, Alois Ťoupek, Radka Nováková, Martina Řehořková, Roman Bosák, Miloš Tomášek, Josef Skoupý, Radka Kalašová, Jitka Pešová, Zdena Šímová, Rosťa Kadlec, Jiří Nesrsta, Gábina Kafoňková, Libor Zedníček, Jiří Sedláček, Kamil Štěpánek, Jitka Kameníková, Libor Pavlíček, Alena Pavlíčková, Martin Chatrný, Martin Zatloukal, Michal Kafoněk, Hana Barteková, Romana Hortová, Vilda Bartek, Rosťa Odehnal, Milan Sehnal, Ondra Sehnal, Monika Barteková a řada hostů z Lysic, Rájce, Blanska apod.

Úplně první historii badmintonu v Bořitově si mlhavě pamatuji. Turnaje hráčů jednou ročně při nelítostných soubojích ve čtyřhrách a dvouhrách v bořitovské sokolovně. Hráči jako Bob Reška, Honza Reška, Sláva Zerák, Ruda Kalaš, Sláva Kafoněk, Lojza Ťoupek, Pepa Šebek, Petr Mareček, Bohumil Ondra, Petr Ondra Franta Ostrý atd. , to jsou předchůdci badmintonu u nás. Hrálo se dřevěnými, hliníkovými, event. ocelovými raketami, hitem tohoto období byli „lastočki“, relativně lehké a odolné rakety. Parkety, pokud Jura (Ducháček) nenapastoval byly spíše kluzištěm než kurtem. Stav parket, i když došlo k rekonstrukci a jejich výměně, vzhledem k víceúčelovosti- zábavy, plesy apod. nelze stoprocentně zajistit jen pro cvičení. Jsou sice možnosti- konkrétně pro badminton je určen speciální koberec, ale v řádech desítek tisíc není reálný pro naše podmínky (uskladnění apod.)

Od roku 2005 náš oddíl získal maskota i název: ODDÍL ČÁPŮ

Pravidla

Využívám k tomuto přehledu knihy našeho bývalého reprezentanta Mgr. Tomasze Mendreka, který se účastnil OH v Barceloně ( 17. místo ), několikanásobný mistr republiky, nyní profesionální trenér.

Tento olympijský sport, jehož popularita mezi širší veřejností den ode dne vrůstá, klade značné nároky na rozvoj základních pohybových schopností, rychlosti, síly , vytrvalosti a obratnosti. Hraje se beze ztrát, na dva vítězné sety do 21 bodů. Za stavu 20:20 se uplatní pravidlo, kdy vítěz musí získat o dva body více než poražený. Hra je ukončena v okamžiku, kdy jeden ze soupeřů získá 30 bodů.
Změna stran je po každém setu a když počet bodů vedoucího hráče ve 3. setu dosáhl 11-ti bodů.

V této době hráč může naběhat až 6 až 7 km a musí reagovat na rychlost míče, která na krátkém úseku může u špičkových hráčů dosáhnout až 280 km za hodinu. Ve srovnání s obdobnými hrami je pro badminton typický rychlý a zbržďující let péřového míčku, obtížnost hry stupňujeme používáním rakety, která velmi citlivě reprodukuje přednosti a nedostatky naší úderové techniky.

Výsledný výkon je závislý na souhře důležitých částí těla. HLAVA – předvídání, vyhodnocování, RUCE – cit pro raketu a míče, technické provedení úderů , NOHY – síla a rychlost, výpady, skoky, návrat do hráčského střehu a následný start.

Díky relativní jednoduchosti prováděných pohybů je to sport který může člověka provázet od raného dětství až do pozdního stáří.

Vybavení

Stručný přehled nutného vybavení:
Hřiště – má rozměry 13,40 na 6,10, pro čtyřhru 13,40 na 5,18m
Síť je na sloupcích 155 cm, uprostřed 152,4 cm vysoko.
Míčky – používají se dva druhy :
– péřové – typické pro závodní badminton, skládají se z šestnácti husích per pevně zasazených do korkové základny.Sebemenší poškození per ovlivňuje jejich kvalitu letu. Na jeden míček jsou potřeba zvláštní pera „ letky“ ze tří až čtyř hus. Na jeden zápas se použije v průměru 7 míčků,. Cena jedné krabice se 12 míčky se pohybuje od 280.- Kč. za tréninkové až 650.- za závodní.
– plastové – v barvách bílé a žluté cena jednoho míčku je kolem 60.- Kč. Tyto míče jsou ale trvanlivější , odolnější.
Rychlost míčku závisí na vlhkosti, teplotě a tlaku v tělocvičně. Z toho důvodu producenti vyrábějí míče o různých rychlostech.
Rozlišují se tři rychlosti podle barvy proužku na hlavičce míčku:

 

• červený proužek – nejrychlejší, teplota tělocvičny do 15 stupňů
• modrý proužek – teplota 15- 25 stupňů
• zelený – pomalé do tělocvičen ve vyšších nadmořských výškách a teplotách nad 21 stupňů

Raketa – dříve se vyráběly rakety ze dřeva, kovu, nyní z grafitu, boronu, karbonu, titanu, kevlaru. Váha se pohybuje už od 85 gramů. Firmy produkují rakety pro děti, začátečníky, rekreační hráče, středně pokročilé a rakety závodní. Pro začátečníky a rekreační hráče se ceny raket pohybují do 1000.- Kč. Dále se vybírají rakety podle toho jaké pojetí hry preferuji. Razantní , útočný styl nebo technický. Záleží na vyvážení rakety, tuhosti rámu a hmotnosti. Důležitá je i rukojeť, ženy mají užší. Neznamená ale , že nejdražší je nejlepší.
Obuv by měla být lehká, neklouzavá v patové oblasti tlumící nárazy.
Oblečení z prodyšného materiálu.

 

Autorem textu je Tomáš Řehořek