Historie TJ Sokol Bořitov

V období před více než 100 lety, ještě v období Rakousko-Uherska, dochází k zakládání tělovýchovných jednot Sokol také v našem kraji. Nejprve to bylo ve větších střediscích a to v Blansku, Boskovicích, Tišnově, Letovicích. Dle protokolů TJ Sokol Bořitov které jsou pečlivě vedeny od r. 1907, již v r. 1894 byl činěn první pokus o založení Sokola v Bořitově a v r. 1905 v Černé Hoře. Podmínky pro založení jednoty v této době byly však složité. Především zajistit prostory na cvičení, cvičitele, fi nanční prostředky. I přes tyto těžkosti podařilo se nadšencům z Bořitova a Černé Hory pod iniciativním vedením Jana Kučky, bořitovského učitele založit společně tělovýchovnou jednotu Sokol.

V květnu 1907 byly schváleny stanovy jednoty na místodržitelství v Brně a 23. června 1907 konala se ustavující schůze v pohostinství u Sedláků za četné účasti občanů bořitovských, černohorských a zástupců Sokola Boskovice, Blansko a Letovice. Citace z protokolu ustavující schůze: „O významu Sokola pro český národ a povznesení tělesných a mravních sil v lidu českém promluvil br. profesor J. Hillar, starosta Sokola Boskovice, s velkým ohlasem u přítomných.“

Starostou Sokola byl zvolen p. Kupsa František z Bořitova, jeho zástupcem doktor Hubka z Černé Hory.

Za členy výboru byli zvoleni:
z Bořitova: Dvořák Frant., Hlavička Frant., Konečný Frant., Fojt Karel, Fojt Jan, Kučka Jan, Kupsa Ant., Kupka J., Dráždil.
z Černé Hory: Baráček Jan, Drbal Joža, Holub Bedřich, Jelínek V., Svoboda Ed., Šimon.

Ke dni ustanovení měla jednota 43 dospělých členů a v průběhu dalších měsíců se hlásili další zájemci. Ihned se začalo cvičit, místnosti pro cvičení, schůzování a další činnosti poskytl zdarma br. Sedlák Robert v prostorách svého pohostinství v Bořitově. Ještě v tomto roce se konalo s velkým úspěchem u veřejnosti veřejné cvičení u Hálova mlýna (dnes u Váňových), za účasti 200 cvičících ze Sokola Bořitov, Blansko, Boskovice, Letovice, Jedovnice, Babice, Lomnice, Kuřim, Mor. Ostrava. Cvičení se také zúčastnily hasičské sbory z Bořitova, Skalice, Lysic a Drnovic. Hudební doprovod zajistila bořitovská kapela řízená p. nadučitelem Sumbalem.

Činnost Sokola se úspěšně rozvíjela, kromě cvičení se také začala hrát divadla, pořádat plesy, věnečky, přednášky, besídky a další kulturně společenské akce. Tyto akce hojně navštěvované i ze širokého okolí byly hlavním zdrojem příjmů pro fi nancování veškeré činnosti. Jiné fi nanční zdroje kromě členských příspěvků nebyly, vše si členstvo zajišťovalo dobrovolnou bezplatnou prací či osobním darováním. Např. zapůjčováním povozů k dopravě, darováním dřeva či pilin na topení apod.

V prvních letech založení Sokola cvičili pouze muži a mužský dorost. Cvičení žactva a ženských složek se muselo postupně probojovat. Proti cvičení žactva brojily tehdejší školské rady ovládané církví, která považovala cvičení žactva za nemorální. Přesto v r. 1908 cvičilo již v Bořitově 44 žáků. Ale teprve v r. 1913 po opakovaných žádostech bylo okresní školní radou cvičení žactva odsouhlaseno a postoupeno ke kladnému vyřízení c.k. zemské školní radě. Vydané povolení však nemělo dlouhého trvání, v r. 1914 si církev prosadila přes správní soudní dvůr zrušení platnosti vydaného povolení a boj za legální cvičení žactva byl zdárně ukončen až v nové republice po rozpadu mocnářství.

V r. 1912 postavením hotelu v Černé Hoře se zde vytvořily podmínky pro cvičení a černohorští členové založili začátkem r. 1912 samostatnou Jednotu Sokol Černá Hora. K rozdělení došlo po vzájemné dohodě. Sokolu Černá Hora byla přenechána polovina nářadí a obnos 60 Kč za sokolský prapor který pořídili černohorští členové a který zůstal v bořitovské jednotě. Po odchodu černohorských funkcionářů a členů byl zvolen nový výbor Sokola Bořitov a to:
starosta Josef Bříza, místostarosta František Kupsa, náčelník Alois Vaněk členové výboru: Fojt Karel, Fojt Jan, Konečný Frant., Konečný Václav, Hamák Fr. , Kupsa Ant., Kupka J., Kučka Jan, Odehnal Jan, Svoboda Jan.

I když po rozdělení se snížil počet členů v jednotě a majetek se zmenšil, přesto se další činnost dále úspěšně rozvíjela. V létě r. 1912 se zúčastnilo 16 mužů VI. všesokolského sletu v Praze, cvičilo se na veřejných cvičeních v Bořitově, Černé Hoře, Blansku a Boskovicích. Od r. 1914 byl pod bořitovskou sokolskou jednotu zařazen nově vzniklý „Odbor Sokola Obora“.

V r. 1914 se musel vzdát funkce starosty a cvičitele v Sokole br. Josef Bříza, poněvadž jako učitel byl podřízen správě školy, která pod vlivem církevních hodnostářů nesouhlasila s prosazováním pokrokových a vlasteneckých sokolských myšlenek. Novým starostou byl zvolen František Hamák a také cvičitelský sbor byl poprvé doplněn o ženy a to:
Kopřivová Hedvika, Doleželová Aloisie, Krejčí Marie a náčelnice Tesařová Růžena.

V létě r. 1914 však vypukla 1. světová válka do které muselo odejít přes 20 členů Sokola. Současně se zhoršila hospodářská situace v zemi, nastalo těžké válečné období. V zimě nebylo čím topit, celkové podmínky se zhoršovaly, takže činnost v jednotě byla pozastavena.

Rok 1918 byl významným mezníkem v dějinách českého národa ale i českého sokolstva. Skončila 1. světová válka s následným rozpadem Rakouska-Uherska a vzniká samostatné Československo.

Sokolská obec měla od začátku svého vzniku hlavní cíl vést svoje členy k vlastenectví, pokroku, svobodě, zdravému způsobu života. Dočkala se tedy vznikem samostatného Československa v čele s presidentem T. G. Masarykem, který byl vždy velkým příznivcem Sokola, prvních úspěchů a naděje, že skončilo období určité perzekuce a kladení překážek sokolskému hnutí.

Sokole Bořitov již koncem 1. svět.války byla obnovena činnost a na Silvestra 1917 se hrálo divadlo. V lednu 1918 na valné hromadě byl zvolen nový výbor, poněvadž řada členů výboru zvoleného těsně před válkou v r. 1914 zahy nula ve válce a domů se nevrátila. Smutným bodem valné hromady bylo uctění památky padlých členů a to: Hamák František – starosta, Fojt Jan, Dyčka Fr., Kyanek Al., Fleischinger Ant., Opálka Josef., Hlavička Josef., Veselý Jan.

Do výboru byli zvoleni: Konečný František – starosta, Vaněk Alois – náčelník, Konečná Františka – náčelnice a členové výboru a cvičitelského sboru: Bříza Jos., Kupsa František a Jan, Fojt Karel, Fojt Jan ml., Odehnal Jan st. a ml., Odehnal Vlad. st. a ml., Odehnal Ant., Kopecký Frant., Pelikán Vinc., Krejčí J. a Vl., Doležel Frant. a Ed., Konečný Václav a Vojtěch, Mašek Jar. , Blažek Jar. , Němec Bohum., Kakáč Stan., Zachoval Jos., Šmerda Fr. , Kopřiva Vinc., Konečná Jos., Odehnalová Božena, Ježová A., Štulpová M., Krejčí Stáňa a Marie.

V dubnu 1918 na velikonoční pondělí se uskutečnila dodatečně oslava 10. výročí založení Sokola kterou nebylo možné ve válečném roce 1917 uspořádat. Bohatý program sportovní i hudebně-dramatický za účasti cvičících z Bořitova, Černé Hory a Lysic se setkal s velkým ohlasem u veřejnosti. Kromě oslavy se nacvičily 3 divadla, organizovaly zábavy a oslava příjezdu presidenta Masaryka z ciziny do vlasti.

Z výtěžku těchto akcí bylo věnováno 300 Kč na pomník čes.legionářů-rodáků, který byl vybudován na bořitovském hřbitově.

I přes ztráty těch kteří se již z války nevrátili či odešli koncem roku 1918 dobrovolně k vojsku, spolkovému „Praporu svobody“ zřízenému státem především z řad členů Sokola za účelem udržení pořádku v mladé republice, celkový počet členů Sokola se zvýšil na 54 dospělých, 102 žactva a dorostu.

Cvičilo se v pronajatých prostorách hostince u Sedláků, 3x týdně mužské a 3x týdně ženské složky.

Veřejné cvičení r. 1919 na zahradě u Sedláků

V době války zemřel majitel hostince br. Robert Sedlák, zakládající a obětavý člen Sokola Bořitov. Spolumajitelka hostince, vdova, provdaná Harvánková, již tak vstřícná pro činnost Sokola nebyla a postupně narůstaly problémy s činností v pronajatých prostorách. Zvláště v průběhu r. 1920 kdy církev začala organisovat katolické spolky „Omladina „a později „Orel“, se v Bořitově situace pro sokolskou činnost zkomplikovala. Místní vedení fary prosazovalo u pí. Harvánkové a později p. Sedláka Josefa, který se vrátil později z legií, aby vypověděli nájem prostor sokolům a přenechali je pro potřeby nově založeného katolického spolku. Další nátlaky a pomluvy ze strany místního kléru viz citace:
„o zhoubném působení Sokola na mravy občanů a mládeže“, urychlily rozhodnutí realisovat již dřívější plán na výstavbu vlastního stánku. Přestože se v průběhu dlouhodobého pronájmu od r. 1907 u Sedláků mnohé investovalo v úpravách jeviště, elektrického osvětlení a j., rozhodl výbor nedohadovat se o další pronájem.

V lednu 1921 se tělocvičné nářadí přestěhovalo do prostor bývalé mlékárny br. Kupsy Františka a zde se v provizorních a stísněných podmínkách cvičilo do doby postavení sokolovny. Schůzovalo se v domech členů výboru nebo v hostinci u Skoupých.

Stavební výbor pro výstavbu sokolovny a venkovního cvičiště ustavený koncem r. 1919 zahájil intenzivní činnost v zajištění vhodného pozemku a především fi nančních prostředků. Ke konci r. 1920 činil fi nanční majetek jednoty pouze 6.795 Kč. Na stavbu sokolovny byl vytypován jako nejvhodnější pozemek na panském zasahujícím do vesnice naproti Komárkovým. Pozemek patřil velkostatku s jehož majitelem Moricem Friessem se jednalo o odprodeji již přes rok a jednání se neustále protahovalo.

Pro akutnost řešení, poněvadž v r. 1921 již nebylo kde cvičit, bylo dohodnuto s br. Konečným Václavem o prodeji pole před jeho domem na stavbu sokolovny s tím, že se při připravované parcelaci sousedících pozemků velko statku dokoupí další pozemek na venkovní cvičiště. To se také v průběhu dalších 3 let podařilo.

Bylo natisknuto 1000 ks bločků po 10 Kč pro odprodej členům a příznivcům Sokola a z výtěžku se pozemek zaplatil. Pro fi nancování stavby sokolovny jejíž rozpočet byl 200.000 Kč, bylo rozhodnuto vzít si půjčku, za kterou budou ručit jednotliví členové. 2. února se konala valná hromada jednoty, na které byl vysvětlen postup fi nancování stavby uzavřením bezúročných půjček. Jen na této schůzi se podařilo upsat na půjčkách a darech 50 000 Kč. Na tyto částky se upsali a většinu pak přenechali darem:
5.000 Kč: Konečný Frant., Odehnal Jan, Kupsa Ant., Fojt Karel, Kopecký Fr., Odehnal Vladimír
2.000 Kč: Kopřiva Vincenc, Bříza Josef, Kupsa Frant., Dvořák Frant.
1.000 Kč: Krejčí Jar. , Plhoň Cyril, Přibyl Jos., Kupka Jan
a další členové pak po 500 až 50 Kč, každý dle svých tehdejších možností. Z darů to byly výrobky, stavební materiál, povozy, zapůjčení strojů, odborné řemeslné práce a pod.

5. června 1921 bylo provedeno slavnostní „kladení základního kamene“ s uložením pamětního spisu pro příští generace a práce na stavbě sokolovny se rychle rozběhly. Pracovalo se denně i v noci při loučích a svících, nezaměstnaní pracovali jen za stravu celý den. Veškeré pomocné práce od výkopů přes nádeničení zedníkům, nátěry apod. byly prováděny brigádnicky. Stavbu se podařilo postavit tak, že na oslavu 28. října zde již hráli sokolové z Blanska divadlo a výtěžek věnovali na stavbu sokolovny. Mezi členy i občany Bořitova byla provedena sbírka na nákup židlí, vybralo se přes 2.000 Kč a zakoupilo se 150 ks skládacích židlí po 27 Kč.

Budova sokolovny v r. 1922

4. ledna 1922 provedl boskovický zemský úřad kolaudaci stavby a sokolovna byla uvedena do trvalého užívání. Na valné hromadě 15.1.1922 přivítal starosta slavnostně členstvo ve vlastním stánku s kladným hodnocením práce vykonané nejen na stavbě, ale i na poli cvičitelském a kulturním. I při stavbě se podařilo přes léto cvičit venku a uspořádat veřejné cvičení, květinovou slavnost a 3 divadla. Cvičilo se na louce u Vaňkova zahradnictví, divadlo se hrálo v Černé Hoře. Čistý zisk z akcí pořádaných v r. 1921 byl 10.435 Kč a vše směřovalo na stavbu sokolovny. V r. 1921 bylo na stavbu vynaloženo 178.838 Kč.

Pořízení vlastní budovy svépomocným fi nančním zajištěním a svépomocnou prací členů a příznivců Sokola se tak stal rok 1921 významným mezníkem v historii Sokola Bořitov. Současně to však byl velký závazek. Zajistit splácení půjčky 200.000 Kč za stavbu a realizovat dodělávky jako terénní úpravy, oplocení, vybavení sálu oponou, tělocvičným nářadím, základním inventářem, dokoupit pozemek pro venkovní cvičiště. A to vše bylo zajišťováno pouze dobrovolnou činností a obětavostí, poněvadž fi nanční dotace od státních orgánů či organizací v této době neexistovaly.

I proto se pořádalo co nejvíce akcí jako besídky, divadla, plesy, zábavy, dožínky, vinobraní, veřejné cvičení, slety a dokonce i župní slety pro získání fi nancí. Již v r. 1922 požádal výbor TJ vedení župy Krále Jiřího o uspořádání župního sletu v Bořitově. Po předložení pádných důvodů jako záruka organizačních zkušeností a schopností místních sokolů, možnost slavnostního otevření nové sokolovny pro širokou veřejnost a potřeba získat fi nance na úhradu půjčky, bylo uspořádání župního sletu povoleno.

O náročnosti akce svědčí několik čísel: účast přes 700 cvičenců a 1.000 diváků. Pro sletiště byly pronajaty pozemky v okolí sokolovny od velkostatku, na kterých byly vybudovány tribuny, stoly, lavice, cvičební plocha se značkami, stánky a další. Původní termín sletu 22.–23. července byl přeložen na srpen z důvodu velkých záplav začátkem července a zatopení sletiště. Ve dnech 18.–19.srpna se však slet vydařil, počasí přálo a celá náročná akce dopadla úspěšně s čistým ziskem 12.482 Kč.

Ve 20. letech se do aktivní práce výboru a cvičitelského sboru zapojili ve větší míře mladí členové, kteří výrazně doplnili zakládající členy Sokola. Výhodou bylo, že starostou Sokola byl i nadále zvolen František Konečný – přezdívkou Spustý. Sokol Bořitov měl v tomto dlouholetém starostovi velkou oporu pro jeho dobré charakterové vlastnosti. Měl velký smysl pro spravedlnost, nezištnost, obětavost, rozvahu a vlastenectví. Tím si získal přirozenou autoritu nejen u členů Sokola, která byla nutná pro zvládnutí problémů fi nančních, mezilidských v TJ, ale i v jejím ne vždy přátelském okolí. Funkci starosty vykonával celých 32 let od r. 1918 do r. 1950.

Také ve funkci náčelníka dlouhodobě působil Alois Vaněk, který se později přestěhoval do Černé Hory, ale funkci náčelníka či člena výboru v bořitovské jednotě zastával nadále. Nejčastěji se ve funkci střídaly náčelnice, především z důvodu rodinných a mateřství. Ve 20–30. letech funkci náčelnice vykonávaly: Odehnalová Josefa, Fojtová Žofi e, Kakáčová Emilie, Kupková Emilie.

Funkci divadelního režiséra,důležité funkce, nacvičovalo se i 5 divadel ročně, zastával Hádler František a po jeho odstěhování do Blanska pak Janíček Jan, Kupsa Josef, Fojt Václav, Kupsa Ant. s.Svobodová.

Ve výboru a cvičitelských funkcích v období 20.–40. let aktivně pracovali:
Odehnal Jan ml. a st., Odehnal Karel, Odehnal Ant., Odehnal Josef, Koneční: Ant., Frant., Václav, Vojtěch, Krejčí: Jaroslav, Frant., Jan, Janíček Jan a Jos., Fojtovi: Alois, Jan, Vlad., Václav, Antonín, Fr., Kupka Josef a Jan., Klimeš Ant., Klon Ant., Kupsové: Josef, Frant., Ant. st. a ml., Matouškové: Josef, Stan., Karel, Kakáč Jan a Stan., Plhoň Cyril, Bříza Jos., Doležal Jan, Porč Jaromír, Doleželové: Fr., Ed., Václav, Přibyl Josef a Rob., Blažek Frant., Černý Arn., Jež Jos., Šmerda Ruda a Fr., Hemzal Karel, Němec Boh., Muller Jos. a Lad., Dvořák Fr., Fučík Vinc., Břízová Leop., Janíčková M., Hádlerová, Kupková Em., Kakáčová Em., Fojtová Ž., Konečná Mil., Mullerová Bož.

Závodní družstvo cvičilo na sletě v r. 1926

V 2. pol. 30 let se přistěhovali do Bořitova řídící učitel Vojtěch Kráčmar a učitel Josef Kašpar, kteří se hned aktivně zapojili do práce v Sokole ve funkci vzdělavatele, br. Kašpar pak vykonával přes 20 let funkci jednatele a také hrál v sokolské kapele.

Významnou událostí pro sokolský život byly celonárodní všesokolské slety, kterých se také bořitovští pravidelně zúčastňovali, jak na hromadných vystoupeních na Strahově, tak na závodech na nářadí a v lehké atletice. Např. v r. 1926 se zúčastnilo VIII. všesokolského sjezdu v Praze 21 mužů, 7 žen a na sletových závodech se zde čestně umístilo družstvo ve složení Odehnal Ant., Fojt Alois, Fojt Václav, Kakáč Jan, Kupka Josef. V r. 1938 na X. všesokolském sletu aktivně vystupovala kromě 26 cvičících také bořitovská sokolská hudba, kterou zde za její vystoupení pochválil samotný František Kmoch.

Sokolskou hudbu založili v r. 1929 br. Fojt Alois, Kupka Jan, Kupsa Jan, Řehořek Josef, Klon V., Konečný Ant., Matoušek Karel, Menšík Frant. pod vedením Vincence Fučíka. Jednota zakoupila klarinet, violu, lesní roh a noty. Řezník Málek daroval trubku a ostatní nástroje byly vypůjčeny. Postupně se hudba rozšiřovala a zvláště pod vedením nadšeného muzikanta br. Karla Trávníčka se vypracovala na kvalitní a vyhledávanou kapelu v okolí. Za její více než 30leté trvání prošla kapelou celá řada muzikantů z několika generací.

Sokolská kapela

Se vznikem kapely se pozvedla i úroveň divadelní činnosti, začaly se hrát i operety s živou hudbou. Např. operety „Na tý louce zelený“ a „Odtroubeno“ se pro velký zájem opakovaly čtyřikrát a ještě se hrály v Kunštátě, Drnovicích. Kromě uvedených operet patřily mezi nejúspěšnější hry nacvičené v období první republiky: Matka od K. Čapka s nezapomenutelným hereckým výkonem p. Sáňkové, Vojnarka, Paní Marjánka matka pluku, Velbloud uchem jehly.

Zásluhou br. Vincence Kopřivy bylo vybudováno za pomoci místních stolařů také loutkové divadlo, ve kterém se hrály oblíbené představení pro děti.

Sokolovna po přístavbě hostinských místností r. 1933

Na veřejném cvičení v Černé Hoře v r. 1938

V r. 1927 se podařilo odkoupit od velkostatku p. Morice Friese pole sousedící se sokolovnou, dnes zde jsou hřiště s antukovým a umělým povrchem. Na jeho nákup se musela vzít půjčka ve výši 7.500 Kč.

Ve 30. letech se objevily závady na střeše budovy sokolovny a proto bylo rozhodnuto místo nutné opravy hned řešit plánovanou další etapu stavby sokolovny, zejména rozšíření hostinských místností se samostatným vchodem. Byla zajištěna další půjčka ve výši 80 tisíc Kč a v r. 1933 byla oprava střechy a přístavba s hostinskými místnostmi a kuchyní realizována.

Celková zadluženost TJ v důsledku náročných investic vzrostla na 206 tisíc Kč a zajistit placení ročních úroků a splátek v částce 10–15 tis. Kč nebylo jednoduché. Stávalo se, že členové výboru museli občas půjčit ze svého na včasné zaplacení úroků. I proto se pořádalo každoročně minimálně deset podniků jako veřejné Sokolská kapela cvičení, divadla, koncerty, besídky, dožínky či hody, vinobraní, plesy, akademie a jiné, aby se získaly potřebné fi nance. Až do r. 1940 byla činnost v jednotě úspěšná a také se dařilo dluhy splácet. Úspěšné období ale přerušila 2. světová válka a ztížené podmínky Protektorátu Čech a Moravy, kdy protektorátní úřady často ohlášené a připravené akce zakázaly v poslední chvíli. Nakonec v r. 1941 byla činnost Sokola zastavena úplně. Aby se mohlo alespoň sportovat byl založen Sportovní klub Bořitov, zkratka S.K.B. s oddíly hokeje, házené, odbíjené a lehké atletiky. Hlavními organizátory činnosti S.K.B. byli bratři Václav a Antonín Fojtovi.

Dožínky v r. 1929

Po skončení války se činnost v TJ Sokol rozběhla naplno. Jednou z prvních akcí bylo uspořádání sbírky ve prospěch sirotka Evy Krejčí, jejíž otec Frant. Krejčí byl aktivním členem Sokola a zemřel se svojí ženou při leteckém náletu v dubnu 1945. Sbírka vynesla 8000 Kč a byla dána ještě žádost na ČOS o měsíční podporu. Při osvobozovacích bojích padl br. František Kupsa, mladý aktivní sportovec, který se umisťoval vždy na předních místech v rámci župních i celostátních sokolských závodů a reprezentoval bořitovskou TJ. Pro trvalou vzpomínku na nadějného sportovce a aktivního člena, nechala TJ Sokol v r. 1947 na jeho rodném domě umístit pamětní desku

Ve cvičení všechny složky nacvičovaly sletové skladby a IX. všesokolského sjezdu v Praze v r. 1948 se zúčastnila početná výprava 30 cvičících a také 25členná sokolská kapela. Úspěšné bylo rovněž čtyřčlenné družstvo dorostenců (Stejskal Jan, Kupka Jiří, Odehnal Josef, Černý Arnošt), které se umístilo v obecném závodě pořádaném v rámci sletu v župní soutěži na 1. místě a postoupilo na závody do Prahy. V mužích br. Václav Kupsa vytvořil župní rekord v hodu oštěpem výkonem 49,60 m, což bylo na tehdejší dobu a zejména podmínky výborný výkon.

V r. 1945 nová československá vláda vydala pokyn ke sloučení všech tělovýchovných spolků do jednotné tělovýchovy. V Bořitově šlo o sloučení Sokola, S.K.B. a Orla, přičemž dobrovolně proběhlo v r. 1946 sloučení Sokola a S. K.B. V r. 1948 došlo nařízením vlády ke zrušení orelských a sokolských žup a sokolské organizace měly členění dle okresních a krajských územních celků, později pak byly začleněny do ČSTV. Po r. 1990 je sokolské župní řízení znovu obnovováno, TJ Sokol Bořitov však zůstává i nadále začleněna v Českém svazu tělesné výchovy.

Rekonstrukce a rozšíření sociálního zařízení v r. 1960

Finanční situace TJ v době obnovené činnosti po válce nebyla jednoduchá, zůstal dluh z první republiky ve výši 140 tis. Kč a bylo nutné dát do pořádku budovu sokolovny. První větší akcí byla oprava podlahy a položení parket v sále. Díky organizačnímu zajištění a pomoci br. Šmerdy Rudolfa, který i když bydlel v Černé Hoře, byl stále aktivním členem bořitovské jednoty, se podařilo parkety položit do konce r. 1947. Na fi nancování parket v částce 47 tis. Kč se podíleli téměř všichni členové TJ v rámci vyhlášené svépomocné akce „zakoupit si metr čtvereční parket za 300 Kč“.

Z dalších větších akcí to byla oprava jeviště Rekonstrukce a rozšíření sociálního zařízení v r. 1960 s novou elektroinstalací a osvětlovací technikou provedená v 50. letech, rekonstrukce záchodů a vybudování sprch začátkem 60. let. Na tyto akce od začátku 50. let poskytoval stát fi nanční dotace které pokryly nákup materiálu, ale většina prací se musela zajistit brigádnicky.

Gymnasté-reprezentanti cvičí v Bořitově r. 1949–1957

Od r. 1949 se datuje spolupráce bořitovského Sokola s gymnasty Sokola Žižkov Praha vedené trenérem Emilem Löffl erem. Tito gymnasté byli základem československého reprezentačního družstva na mistrovstvích světa i olympiádách a jména jako Houdek, Šťastný, Karas, Eva Bosáková, Věra Čáslavská, kteří v Bořitově cvičili, jsou pojmem i v mezinárodní gymnastice. Vždy v létě přivezl p. Löffler družstvo gymnastů, jejichž vystoupení na veřejném cvičení nebo sportovním dnu bylo vyvrcholením programu za účasti veřejnosti z celého okolí. Pražským gymnastům se v Bořitově líbilo pro srdečné přijetí a zájem veřejnosti. Absolvovali zde i letní soustředění spojené s prázdninovým pobytem na Chlumě v Tomanové chatě a tréninkem v tělocvičně sokolovny. Naposledy vystoupili pražští gymnasté v Bořitově v r. 1967 na oslavách 60. výročí založení TJ.

Také úroveň bořitovských gymnastů byla ve 40. a 50. letech na dobré úrovni především zásluhou obětavého cvičitele Ant. Fojta, který trénoval muže, ženy i dorost. Připomeneme alespoň některé výborné gymnasty:
Konečná Marie, Menšíková Emilie, Janíček Jiří, Eva Bosáková Věra Čáslavská v Bořitově v r. 1959 Gymnasté z Prahy s bořitovskými cvičenkami r. 1957 Janíček Jan, Fojt Zdeněk, Klon František, Homolka Jiří, dorostenec Odehnal Josef, kteří úspěšně bodovali v okresních, krajských i republikových soutěžích.

Eva Bosáková
Věra Čáslavská v Bořitově v r. 1959
Gymnasté z Prahy s bořitovskými cvičenkami r. 1957
Bořitovští gymnasté

V roce 1955 se konala I. celostátní spartakiáda. Spartakiádní skladby nacvičovaly všechny složky v TJ a cvičící v nich vystoupili na okrskových, okresních, krajských spartakiádách. Do Prahy na Strahov jela početná výprava z Bořitova:
9 dorostenek, 4 dorostenci, 10 mužů a 9 žen. Tak jako slety i spartakiády, které se konaly vždy po 5 letech, byly určitým stmelujícím prvkem v životě jednoty. Při nácviku se vytvořil kolektiv, parta se společnými zájmy a spoluzodpovědností k sobě navzájem, což je podmínka pro úspěšnou dobrovolnou činnost. V Bořitově se nacvičovalo, kromě roku 1970, kdy byla sokolovna rozbouraná v době rekonstrukce, na všechny spartakiády. Nacvičovalo se až osm skladeb, ve kterých se připravovalo i přes 100 cvičenců. Do Prahy se vždy dostalo kolem 30 cvičících.

Mladší žákyně 1980

Spartakiáda v Bořitově 1980

Starší žáci 1980

Dorostenky 1980

Spartakiáda v Bořitově 1980

Ženy 1980

Muži 1985

Ženy 1985

Mladší žáci 1985



Hody 1953

Z kulturně-společenských akcí z období poválečného a let 50. a 60., patřily mezi nejzdařilejší např. hody v r. 1953 za účasti 20 krojovaných párů, vinobraní, letní karnevaly, pěvecký koncert moravských učitelek. Z divadel to byla Princezna Pampeliška, Naši furianti (r. 1957), Děvče z předměstí (r. 1958), Lucerna (r. 1959), Paličova dcera (r. 1967) a další. Nacvičování divadel vedli zkušení režiséři: Janíček Jan, Kupsa Ant., Špíšek Boh., pí. Sáňková, Kupsa Josef. Mezi zkušené herce jako byli Odehnal Jan, Kupsa Josef, Fojt Václav, Kakáč Jan, Müller Ladislav, Kupsová Frant., Sáňková H., Švábová Bož., Klimeš Ant. se úspěšně zařadili mladí herci, jmenujeme alespoň: Matoušková Marie, Menšíková Em., Hebelková Em., Foit Zdeněk, Janíček Jan, Klon Frant., Hlavička Frant., Odehnal Josef, Vomočil Frant., Šváb Arn., Slavíčková M. a další.

Koncem 40. a začátkem 50. let dochází ke generační obměně funkcionářů a cvičitelů Sokola. Velkou ztrátou pro bořitovský Sokol byl odchod br. Václava Fojta, zkušeného cvičitele, náčelníka, organizátora, divadelníka, který se v r. 1949 odstěhoval z Bořitova do Brna. V r. 1950 ve svých 73 letech skončil s aktivní činností a funkcí starosty zakládající člen a nejdéle sloužící starosta br. František Konečný. Do funkce starosty byl zvolen František Vykoukal, náčelníkem opět Ant. Fojt st.

Představení Lucerna, 1959

Z divadelní činnosti

Z divadelní činnosti

Z divadelní činnosti

Výlet v Tatrách 1958

Ve vedení ženských složek se postupně střídaly náčelnice:
Pavlů Draha, Mynářová Božena, Černá Mir., Horáková Anna, Matoušková Marie. Ve funkci cvičitelů a ved. oddílů pak: Fojt Ant. st. a ml., Klimeš Ant., Škvařil Robert, Kopecký Jar., Daněk Lad., Štrof Stan., Homolka Jiří, Janíček Jiří a Jan ml., Klon Josef a Fr., Vomočil Fr., Horáková A., Černá Mir., Konečná M., Matoušková M., Fojtová Jiř., Kakáčová M., Menšíková Em., Hebelková Em., Fojtová Jiř., Kincová M. a další.

Ve výboru pracovali: Svoboda Jan, Šmerda Rud., Kašpar Jos., Menšík Frant., Stejskal Jan, Veselý Jan, Dittrich Jan, Kupsa Břet., Cihlář Mojmír, Müller Lad., Kakáč Jan, Fiala Ant., Šváb Karel, Leinweber Ant., Filouš Jos., Foit Zdeněk, Řezníček Václ., Hlavička Josef.

Velmi zdařilou akcí v r. 1957 byla účast početné skupiny žen, mužů a dorostenek na tělovýchovných slavnostech v družebním okrese Poprad. Kromě úspěšného vystoupení na akademii i hromadných vystoupeních se během týdenního pobytu konaly oblíbené výlety v Tatrách. Tyto úspěšné zájezdy do Popradu, o které byl mezi cvičenci velký zájem, se opakovaly i v letech 1975, 1980 a 1985 při družebních okresních spartakiádách.

Poprad 1958

Poprad 1958

Muži v Popradě 1975

I přes všechny problémy se zajišťováním dobrovolné činnosti patřila TJ Sokol Bořitov vždy k předním a aktivním jednotám v okrese, což se projevilo jednak řadou ocenění již za 1. republiky ale od 50 let i v získávání státních fi nančních dotací na údržbu, činnost i výstavbu. Největší příděl fi nancí a tím i nejvíce práce a starostí spadá do období 70. let.

28. června 1969 bylo započato s generální přestavbou budovy sokolovny včetně rozšíření o přísálí, vybudování bytu nad hospodou,nového vchodu do sálu a další. Obětavostí členů TJ se podařilo přestavbu zvládnout tak rychle,že již 29.března 1970 byla odevzdána znovu do užívání. Bylo vytvořeno dílo za 776 tis. Kč a odpracováno přes 27tis.brigádnických hodin. Na fi nancování stavby se podílel ONV Blansko, OV ČSTV, MNV a TJ. V odborných pracích pak poskytlo mimořádnou pomoc JZD s tehdejším předsedou a členem výboru TJ Josefem Hlavičkou. Přehled prováděných prací:
1969-1970 – přestavba sokolovny
1970 – vybudováno hokejové hřiště včetně mantinelů,osvětlení
Muži v Popradě 1975
1971–1972 – dokončen vchod do sálu s vestibulem a šatnou
1973 – postaven nový zděný plot
1974 – vybudována klubovna
1975 – plynofi kace sokolovny
1976–1978 – vybudovány antukové hřiště pro míčové hry a úprava venkovního areálu

Bourání střechy při rekonstrukci sokolovny v r. 1969

Většina prací byla prováděna brigádnicky členy a příznivci TJ Sokol, hlavní práci však odvedli členové výboru. V tomto mimořádně náročném budovatelském období konec 60. až 80. léta se na práci v TJ podíleli:
ve funkci starosty: Fojt Ant. st., Ondra Bohumil, Matoušek Karel, ve výboru a cvič. sboru: Hlavička Josef, Šváb Karel, Horák Josef, Fojt Ant. ml., Klon Frant., Zerák Jaroslav, Pantůček Lad., MUDr. Janíček Jan, Ing. Vomočil Frant., Ing. Matoušková L., Ondrová Em., Kalašová Jar., Odehnal Miloš a další.

Brigády při rekonstrukci sokolovny 1969–1978

I přes náročné brigádnické období se rozvíjí i sportovní činnost. Kromě základního cvičení a nácviku skladeb pro veřejná vystoupení a spartakiády se zakládají sportovní oddíly a kroužky, v rámci ZRTV se naši cvičenci úspěšně účastní okresních i krajských soutěží v lehké atletice, sportovní a moderní gymnastice, odbíjené, tenise, kopané. Od r. 1967 se pořádají zejména pro bořitovskou mládež cyklistické závody, sportovní dny v lehké atletice a šplhu, vicedenní stanové tábory a turistické výlety.

Vítězové 1. ročníku cyklistických závodů – kategorie do 6 let, r. 1967

V lehkoatletických soutěžích zejména žáci a dorost (Sýs Miloš, Šebek Josef, Tesař Břet., Ondra Petr) se v 70.letech umisťovali na předních místech v okresních, krajských soutěžích jednotlivců i družstev. V r. 1976 se Sýs M. stal přeborníkem kraje.

V 80. letech úspěšně reprezentovalo bořitovskou TJ družstvo vytrvalců složené z rodiny Havlíků. V r. 1985 zvítězili v okresní soutěži v družstvech a Mirek Havlík v jednotlivcích.

Stanový tábor Vratíkov 1975

Zájezd do Jeseníků r. 1974

Hokejový oddíl byl ustaven v únoru 1970 a navázal na tradici hokeje ze 40 let. S velkým nadšením se členové oddílu pustili do práce a vybudovali ve sportovním areálu u sokolovny kluziště s osvětlením a ve sklepních prostorách sokolovny hokejové šatny. Do okresní soutěže bylo přihlášeno družstvo žáků,dorostu a mužů. Zvláště žáci dosahovali po mnoho let dobrých výsledků, v r. 1975 pod vedením trenéra K. Matouška vyhráli okresní soutěž a spartakiádní turnaj. Také dorostenci (trenér J.Horák), vyhráli okresní soutěž v r. 1978. Ve vedení oddílu se od založení střídali Jos. Šebek, Jiří Machan a Jar. Zerák. V r. 1992 byl hokejový oddíl zejména z důvodů vysoké fi nanční náročnosti zrušen.

Vítězové okresního přeboru r. 1975

Oddíl kopané byl založen v listopadu 1974. Prvním předsedou byl Jar. Kopecký, dále Frant. Kovář, který funkci vykonává i v současnosti. Od sezony 1975–76 byla přihlášena do IV. tř. okresu Blansko mužstva dorostu a mužů. Dorostenci (trenér Vl. Filouš) soutěž hned vyhráli a postoupili do III. třídy. V sezoně 1976–1977 opět soutěž vyhráli a postoupili do okresního přeboru. Tito hráči (Holas R., Tesař B., Šebek J., Sýs M., Filouš Pavel, Ondra B., Müller Al., Sehnal, Reška) pak tvořili základ mužstva dospělých.

Muži se probojovali do okres. přeboru v r. 1984, kádr mužstva tvořili: Musil, Sirka, Polák, Tesař, Kříž, Ostrý Jan, Filouš Pavel, Junec, Šebek, Sýs Jar. a Mil., Třetina, Konečný J., Müller, Ondra M., Mareček P., Ťoupek, Kovář J.. Trenérem mužstva byl Ostrý František.

Od sezony 1978–1979 začalo hrát soutěž i družstvo žáků, kteří nejlepších výsledků dosáhli v sezoně 1993–1994 kdy skončili v okresním přeboru starších žáků na 2. místě a v mladších žácích na 4. místě.

r. 1978

Za více než 30 let činnosti oddílu kopané se zde vystřídalo mnoho hráčů, trenérů, vybudovalo se škvárové i travnaté hřiště s oplocením. V současné době hrají v okresních soutěžích žáci a dvě mužstva mužů, A-tým v nejvyšší soutěži a B-Tým ve IV.třídě. Aktivními členy současného fotbalového oddílu jsou především Ťoupek Alois, Kovář Fr., Polák Josef, ing. Bosák R.

Sportovní gymnastky na okresní akademii 1975

Gymnastický kroužek pracoval od r. 1973 do r. 1986. Družstva mladších i starších žákyň se pravidelně zúčastňovala okresních i krajských přeborů ve sportovní a moderní gymnastice v rámci ZRTV a děvčata se umisťovala na prvních místech v družstvech i jednotlivcích. Proto byla naše TJ pověřena v r. 1978 organizací okresní soutěže v moderní gymnastice v tělocvičně bořitovské sokolovny. Tato akce hojně navštívená diváky se vydařila včetně vystoupení Ivety Havlíčkové, tehdejší nejlepší moderní gymnastky České republiky a nositelky medailí z mistrovství světa. Naše děvčata zde získala 1. místo v družstvech a 1. a 3. místo v jednotlivcích. Na bodovaných místech se umisťovaly děvčata: Janíčková Marie, Matoušková Šárka.,Musilová Dagmar, Klonová Jitka, Tesařová Eva, Uhlířová Ilona, Zvěřinová Dagmar, Nováková Radka, Petruželová Marcela, Juříková Radka. Cvičitelkou gymnastek byla ing. Matoušková L.

1. místo v moderní gymnastice okresní přebor 1978.
Medaili předává Iveta Havlíčková, reprezentantka ČR

Tenisový oddíl byl založen v r. 1983 a v r. 1984 se přihlásilo do okresní soutěže smíšené družstvo dospělých, v následujícím roce i družstvo žáků. V r. 1986 žákovské družstvo zvítězilo a Hortová R. postoupila do krajského kola. Družstvo dospělých bylo druhé. Předsedou oddílu byl Skácel Břet.ml., trenérem žáctva Staněk Mil. V současné době je tenisové hřiště používáno jen pro rekreační hraní.

Oddíl stolního tenisu opětovně zahájil svoji činnost koncem 90.let a přihlásil se do okresních soutěží.V současné době jsou v soutěži 3 družstva, z nichž „A“ hraje v okresním přeboru,ostatní v okresní soutěži. Předsedou oddílu je ing. Kopecký K.

Oddíl badmintonu. Badminton se hraje zatím pouze rekreačně, pravidelně trénují dospělí a žactvo.Družstvo dospělých se připravuje na vstup do soutěže. Předsedou oddílu je MUDr. Řehořek T.

Od 90. let převažují v činnosti TJ Sokol především sporty jako kopaná, badminton, stolní tenis a nohejbal. V pravidelném cvičení cvičí žactvo základní tělocvik, žákyně a ženy aerobik a kondiční cvičení.

Jednotlivé sportovní oddíly které si zajišťují samostatně svoji činnost mají své zástupce v hlavním výboru TJ pro vzájemnou koordinaci činnosti.

V 90. letech pracoval ve funkci starosty TJ František Ostrý, v současné době je starostou Rudolf Kalaš.

Od 90. let se zajišťují opravy a investice v TJ především dodavatelsky. Takto byla provedena výměna parket v sále, výměna kotlů ústředního topení a radiátorů v sále a v bytě. V r. 2006 bylo dodavatelsky vybudováno z ministerské dotace víceúčelové hřiště na místě bývalého hokejového hřiště. Pro letošní rok je připravována oprava budovy sokolovny rovněž ze státní dotace, jedná se o výměnu oken, opravu střechy a rekonstrukci elektroinstalace.

V hlavním výboru TJ v současné době pracuje: MUDr. Řehořek Tomáš, Ťoupek Alois, Horák Josef, ing. Kopecký Karel, Odehnalová Anna, ing. Matoušková Ludmila.